CATERING

Tato gastronomická služba je spojována s vezkrze opulentními záležitostmi, jako jsou oslavy, svatby, firemní recepce a tudíž by si člověk při vyslovení tohoto výrazu spíše navodil pozitivní pocit hojnosti a blaženosti. Můj jediný catering, kterého jsem se byl kdy nucen zůčastnit, naopak u mě vyvolává touhu degustovat z menu - Xanax, Neurol 0.5mg a jako desert Guajacuran.

Již nějaký čas jsem se pohyboval mimo komfortní zónu běžného žití se všemi radostmi i starostmi, co k životu běžně patří. V palivoměru mého života jsem již nějaký rok neopustil výseč rezervy, naopak hladové oko již bylo skoro vysleplé, jak si nemohlo odpočinout. Kolikrát se jelo jen na benzinové výpary a sílu myšlenky. Síla myšlenky nejspíše zapříčinila i příchod nové pracovní šance - té, která se neodmítá.

Z čistajasna se mi zjevila na obrazovce mého archaického počítače Ondra s programem Karel castingová nabídka pro agenturu nabírající kompars. Tak si mě tam holt blejskli, změřili a zastrčili do kartotéky všech lůzrů u nás. Ani jsem nějak nečekal, že tak brzy přijde odezva, kdy vytáhnou krále looserů. Ale stalo se a vyzvali mě, ať se v případě zájmu ( jisti si, že jejich katalog byl jeden velkej hladovej zájem) dostavím na určité místo v černém olečení a že natáčení bude probíhat mimo Prahu. Jde prý o ruskou parodii, kde budu hrát člena ruské mafie. Honorář zněl dva tisíce za noc. To by pro začátek šlo, řekl jsem si. S presentací svojí materiální bídy jsem měl menší problém, horší bylo to mentální dno. Vypálená kontrolka hladového oka ale rozhodla za mě, uklidňoval mě fakt, že jde o troškovinu primárně určenou pro ruskojazyčný trh a budu schován ve skupině.

Nástup zněl jasně, v 15 30h u podloubí na Pavláku. Záměrně jsem dorazil na místo dřív a využil podloubí jako pozorovatelny ke sledování, jaký herecký třetiřadý materiál se bude k již připravenému minibusu šinout. No byl to výkvět už na dálku, povětšinou militantní typy z řad hlídacích agentur, max.ochranek uvadajících nočních podniků. Byl jsem na vážkách, zda udělat ten krok a zařadit se mezi své. Proporce jejich mám, ale náturu trochu jinou. No co, bude se to promítat přeci jen v podstatě v Asii. U dveří busu si vedl evidenci příchozích rovněž typově podobný chasník v bomberu. Zapsal mě jako posledního, já usedl na volné místo a ani jsem se raději nerozhlížel.

Když se dveře zavřely i za produkčním a otočil se k nám zády zkoprněl jsem. Měl na zádech bomberu vyšito BESTPORNOPRODUCTION. A už mi začaly najíždět černé scénáře, ne nepodobné těm, které mě nějaký čas najíždí, aby se pak splnily. Musel jsem se otočit na tu partu a rychle hledat pojítka mezi gangstery a světem porna. Žádné jsem nenašel, i vlčák, kterého jeden z borců měl s sebou kvůli příplatku, nic takového neevokoval. Že by nějakej bizár, jako armyporno? Byl jsem zmatenej. Naštěstí mě zanedlouho začaly zklidňovat signály od kolegů profesionálů, vyprávějící si zážitky z předchozích štací. Jelo se na letiště v Hradci. Kousek za Prahou si chtěl vzít slovo zřejmě ostřílený komparsista a povědět i svůj maesterštik z natáčení. Jenže strašlivě zadrhával a tak až v Chlumci zněj vypadlo jen.....Heeeenks,.....pif paf. Aaaaauuuu. A ukázal roztaženou dlaň s pěti vztyčenými prsty. Z překladu dalšího člena vyplynulo, že tento skoro už herec padl ve filmu Zachraňte vojína Raena a dostal 5 prstů, neboli pěttisíc. V křeči jsem si držel svý dva slíbený prsty, ale jinak se mi z těch blbů dost ulevilo, ty v pornu hrát prostě nemůžou. V půlce cesty si vzal mikrofon pornoproducent a žádal o klid. Chtěl bych Vám s radostí oznámit, že pro tentokrát je v místě natáčení catering společný pro herce i kompars. Na palubě propuklo takové šílenství, které vychylovalo minibus z dráhy. Zpívali se chorály za Sparty, pes štěkal a tleskalo do dlaní, v některých případech už natažených.

Na letiště jsme dorazili za tmy. Celé to stanové a karavanové městečko bylo pro mě jako stát ve státě. Centrum toho všeho byl velký stan, ze kterého se kouřilo. Ten vzali mafiáni útokem ihned po otevření dveří. S rolemi se moc seznamovat nemuseli, dlouhé monology se od nás neočekávaly. Uvnitř stanu byl i otočný gril, na kterém se točilo sele. Tento bod se stal základním táborem černooděnců kam asistenti režie chodili kontrolovat, zda je kompars připraven. O líčení také nešlo, zarudlost od ohně a mastnota na tváři bylo zřejmě to, co režisér očekával. Já už hlady neviděl, někde ale jíst zadarmo, je pro mě frustrující odjakživa. Když už jsem nemohl, něco jsem si uloupil a utekl jako liška tu kořist sníst do nory. Ostatní se tak nežinýrovali a při odchodu na první klapku se na karuselu točilo bílé torso, jako kdyby bylo položeno do mraveniště k vybělení. U scénky už nic tak zajímavýho nebylo, snad jen fakt, že rejžovi v záběru na stůl, kde hrajeme u vodky karty něco chybí. Pak na to přišel a řekl asistentům ať seženou cigarety a hodí je na stůl. To neměli dělat, dvě krabičky Luckyn ihned po klapce zmizely. Natáčení bylo u konce a my se vraceli k busu, kde ten náš asistent promluvil o formě vyplácení honorářů a mě rázem vykreslil to moje dno z nejčernějších snů. Peníze Vám budou v nejbližších dnech zaslány na účet. V polotranzu mě vyváděl hlas spoluherce, kterej vypadal ze všech nejrozuměji. Říkal, kluci, tohle nic není, já jednou musel hrát celej den citron v životní velikosti na Václaváku a za tisícovku jsem ten žlutej megaplast nemohl ze sebe sundat celej den.

Tak mě kluk uklidnil, vysadili nás na Ohradě ve čtyři ráno a já šel ten herecký milník domů pěšky zaspat. Na slíbené dva prsty jsem čekal přes měsíc, ale to už se dávno odehrávala zcela jiná dějství.