Jaroslav Hašek Povidky I

Historie pána Boha

I.

Nedomnívejte se, že chci dělat reklamu jednomu sochaři. Nicméně musím upozornit, že ten muž, který slepil z hlíny Pánaboha, je sochař Amort Vlasta. Jak uvidíte dále, uznáte, že přirozeně nejedná se o žádnou reklamu.
Pánaboha představoval si přítel Amort jako chlapa s dlouhým vousem, v jehož vlasech skrývají se Dante, Shakespeare, Kuprin, Gorkij, Svatopluk Čech a mistr Jan Hus.
Pod tou vší krásou je znázorněno bahno, sahající až k nohám Pánaboha. Pod jeho nohama jest kříž, na kterém jest rozepjata figura člověka, který se tváří strašně zoufale.
A má také proč. Poněvadž z bahna vystupují různé postavy, které s ním nakládají náramně nešetrně. Nebožtík Franc Josef ho škrtí, nedbaje na svůj marasmus, Vilém ho chce probodnout a turecký sultán škrábe chudáka na prsou, jako by mu chtěl spočítat všechny chlupy.
Tomuto seskupení dává Amort název Pánbůh. Vím určitě, že po uveřejnění tohoto článku můj starý přítel Vlasta Amort nebude se mnou mluvit a bude si vymýšlet na mne z Ruska různé historky, které bude dávat k lepšímu u mého starého nepřítele pana Petříka, vinárníka na Perštýně.
Nicméně jsem tolik spokojen a stojím pevně na svých nohách, že mohu říci jedině toto: „Brány pekelné mne nepřemohou.“