Jaroslav Hašek Povídky II

Trampoty pana Tenkráta

Historie poučná a odstrašující.

Předmluva
Vrchní berní úřadu v N. pan Banzet byl velmi roztomilý starší pán, měl několik, na počtu nezáleží, starších dcer a choval utkvělou představu, že se jeho drahé dcerušky přece jednou vdají, a to za některého z jeho podřízených. Tato utkvělá představa rozvětvovala se tak, že hodlal svého budoucího zetě vychovat a ochočit. Po deset let prý hledal takového muže, až konečně nalezl svou oběť v panu Tenkrátovi, praktikantu berního úřadu, nepomysliv na to, že pan Tenkrát může mít tolik statečnosti a opovrhnout pěkným titulem praktikunt berního úřudu a jednoho dne zmizet z N. a zanechat za sebou zklamané naděje pana Banzeta. Pan Tenkrát několik neděl vydržel výklady pana Banzeta a po několika nedělích práskl vtipně do bot a v Praze vyprávěl mně o tom, jak chtěl ho pan vrchní berní vychovat. Kdo znal pana Tenkráta, než odebral se do N., nyní by ho nepoznal. Výchova, výklady a ochočování ze strany pana Banzeta měly neblahý vliv na jeho konstrukci tělesnou. Zhubl a spadl se o dobrých dvanáct kilogramů. Všechny své šaty musil si dáti přešít.
„Nelituji toho,“ pravil ke mně se smutným úsměvem, s kterým přijel, „nikdy toho litovat nebudu, neboť co slyšel jsem od pana Banzeta…“
„A co jste slyšel?“
Pan Tenkrát vyprávěl mně vše a já to předkládám před širší fórum, aby i ono mělo něco z tohoto vychování páně Tenkrátova.
„A jaký název tomu mám dát?“ tázal jsem se.
„Výklady pana Banzeta,“ odpověděl on, s tím smutným úsměvem, který, chraň bůh, neměj žádný čtenář…