POHÁDKA PRO DOSPĚLÉ - O KARKULCE

Byla jednou jedna dívka, které nikdo neřekl jinak než Červená Karkulka. Ale zapomeňte na pláštík s kapuckou. Tahle Karkulka nosila červenou kšiltovku, červenou minisukni, výraznou červenou rtěnku, červené kotníkové kecky a nebezpečně svůdný úsměv.
Bydlela s maminkou na kraji města, kde podél cesty vedoucí do lesa stála nonstop herna a vietnamská večerka. A za lesem malý domek její babičky, bývalé švadleny.
Karkulka se tam čas od času zastavila, ale většinou z donucení. Staré lidi neměla ráda.
„Doneseš babičce koláč, víno a pár dalších drobností,“ nařídila zase jednou maminka. „A s nikým se nevybavuj, ať se nezapleteš s nějakýma ztracenýma existencema z nonstopáče. Znáš se!“
Karkulka otráveně odfrkla, že je nadšením celá bez sebe, ale na cestu se vydala.
A v lese čekal on.
Vlk.
Byl sice šelma, ale už nikoho nepožíral. Věnoval se poezii, posiloval na smrkové větvi a měl hluboký, zasněný pohled. Do Karkulky byl už dávno bezhlavě zamilovaný.
Karkulka šla s košíkem plným dobrot, jako vždy spoře oděná, boky rozvlněné, připomínající moře za přílivu. V uších sluchátka, žvýkačku žvýkala v rytmu drum and bass.
Vlk, schovaný za stromem, ji zbožně pozoroval. Měl pro ni připravenou báseň. Tu napsal jedné obzvlášť krásné noci, když snil o tom, jak se spolu procházejí, ruku v tlapě, pod hvězdami.
Když se Karkulka přiblížila, vyskočil zpoza stromu rovnou před ni.
„Fuj, ty čerte, to jsem se tě lekla! Tak ti hrabe? Co tady blbneš, sim tě?“ vyjekla vyděšeně.
Vlk se uklonil, odkašlal si a přednesl jí svou zamilovanou báseň.
Karkulka se celou dobu nervózně ošívala. Když vlk ukončil svůj přednes, pohladila ho po čumáku.
„Hele, ty nejsi špatnej, fakt ne. Naopak, jsi hodnej. Ale mě berou úplně jiný týpci. Takový ty divočejší. Co tě hryznou do zadku, ani nestačíš mrknout. Drsňáci, co tě sežerou i s babičkou. Sorry, kámo. Ale, kdybys chtěl, klidně můžeš bejt v mojí friend zóně. Chceš?“
Nechtěl.
Zhrzený vlk bloudil několik dnů lesem. Cítil se nenáviděný, ublížený, zbytečný jako rozkopnutá muchomůrka. Neopětovaná láska ho natolik spalovala, že se rozhodl udělat za svým zbídačeným životem definitivní tečku.
Lehl si do mechu, zvedl do vzduchu vlastní dráp a... zjistil, že má za ním špínu. Tak si jej ještě zaběhl vyčistit ke studánce. Bál se totiž, že by si mohl přivodit nějaký ošklivý zánět.
Pak si znovu lehl do mechu, zvedl čistý dráp a teatrálně si s ním rozpáral břicho.
Rozpáraného vlka, který ležel v mechu a chroptěl, našla babička Karkulky. Šla zrovna z večerky s proseccem a mraženou pizzou.
„Ježiši, co to zas je? Vlku? Seš to ty?“ zabručela. Pak z tašky vytáhla jehlu, nit a brýle na blízko.
S trpělivostí ženy, která vychovala tři děti, prošla dvěma rozvody a odvykací léčbou kvůli závislosti na automatech, vlkovi břicho precizně sešila. Ozdobným křížkovým stehem.
„Aspoň budeš trochu víc cool, když už jsi jinak takovej tragéd.“
Vlk se nastěhoval k babičce. Ona mu vařila, on jí recitoval. Občas si spolu dali víno a dívali se na turecké telenovely.
Karkulka se vdala za fitness trenéra, později se rozvedla, nafotila hanbatý kalendář a díky tomu se seznámila se svým druhým manželem. Tomu byste nevěřili. Se starším, bohatým pánem, který byl hodně nemocný a ... Ale to už je jiný příběh.
Vraťme se raději k babičce s vlkem.
K těm se nakonec přistěhoval ještě myslivec. Seznámili se při jedné procházce. Myslivec chtěl vlka původně zastřelit, ale zapovídali se. Znáte to, pár panáků, společné trauma (myslivec si také myslel na Karkulku), to dokáže stmelit. A najednou bydlíte ve třech.
Babička chytila druhý dech a inspiraci. Začala tetovat místní vagabundy z nonstopu. Vlk se vrhl na psaní veganských kuchařek a myslivec pověsil flintu na hřebík. Babička s vlkem vydělávali tolik, že se mohl věnovat domácnosti.
A žili šťastně až do smrti.
(Karkulka, po smrti svého druhého manžela, žila ještě daleko šťastněji)
Zdroj Facebook - Hlavně se z toho ne....