Jaroslav Hašek Povídky II

Kynologický ústav
V.

Přiblížily se vánoce. Mezitím jsme černého špice pomocí kysličníku vodičitého zbarvili na žluto a z bílého špice udělali černého natřením roztokem dusičnanu stříbrnatého. Oba psi při těch manipulacích strašlivě vyli, což dělalo dojem, že kynologický ústav disponuje namístě psy dvěma aspoň šedesáti.
Zato jsme měli hojnost štěňat. Čížek dle všeho trpěl chorobnými představami, že štěňata jsou základem blahobytu, a tak před vánocemi nosil v kapsách zimníku samá štěňata. Poslal jsem ho pro dogu, a přinesl mně štěňata jezevčíka, poslal jsem ho pro stájového pinče přinesl mně štěně foxteriéra. Měli jsme celkem třicet štěňat a na sto dvacet dali jsme zálohy.
Přišel jsem na myšlenku v Praze na Ferdinandově třídě najmout si před svátky krám, dát tam stromeček a prodávat tam štěňata pěkně ozdobená pestrými stuhami pod heslem: „Nejradostnější vánoce způsobíte svým dětem, koupíte-li jim zdravé štěňátko.“
Krám jsem najal. Bylo to takhle asi týden před svátky.
„Čížku,“ řekl jsem, „odnesete štěňata do našeho krámu v Praze, koupíte stromek hezky veliký, umístíte tam za výkladem pěkně štěňátka, koupíte mech. Zkrátka spoléhám se na vás, že to budete nějak vkusně aranžovat. Rozumíte?“
„Zajisté. Budete mít radost.“
Odvezl štěňata v bednách na ručním vozíku a odpůldne šel jsem se tam podívat, jakou radost mně způsobil a jak pěkně zaranžoval výkladní skříň.
Zástup lidu před krámem mne poučil, že jest o štěňata obrovský zájem. Přišed však blíže, slyšel jsem z davu zuřivé volání: „To jest neslýchaná surovost, kde je policie, divíme se, že se něco takového trpí!“
Když jsem se protlačil k výkladní skříni, nohy div pode mnou neklesly.
Čížek, aby to pěkně zaranžoval, rozvěsil dva tucty štěňat po větvích velkého vánočního stromku, jako by to bylo cukroví. Visela tu nebožátka s vyplazenými jazyky jako středověcí loupežníci rozvěšení na stromě… A pod tím byl nápis: Nejradostnější vánoce způsobíte svým dětem, koupíte-li jim zdravé, roztomilé štěňátko.
A to byl konec kynologického ústavu.