Kouzelník s kytarou

Kdysi dávno jsem měl kamaráda a spolužáka, který výborně hrál na kytaru. Zatímco jiní na bramborové brigádě mučili nástroj špatně uchopenými akordy, Pavel si přehrával kytarové riffy a sóla slavných rockových kapel. Viděl jsem ho, jak si pustil desku (pro mladší: mám na mysli LP desku, to bylo takové obrovské CD), během jedné skladby naladil kytaru a do toho hrál druhé sólo. Prostě kouzelník s kytarou.
Třeba Smoke on The Water hrál tak, že by jistě měl radost i Ritchie Blackmoore, což byl u skupiny Deep Purple Pan Sólák.
Protože i já v té době tak trochu hrál na kytaru, Pavel si mě vzal do práce. Musím říct, že neúspěšní jsme byli oba. On v roli učitele a já v roli kytaristy.
A jak šel čas, a jak už to tak bývá, ztratil jsem Pavla z dohledu. Vím jen, že po jistý čas hrál u brněnské skupiny Kern.
Znovu jsem ho uviděl před pěti lety (no jo, už nám bylo "padesát pryč"). Bylo to na vánočních trzích, Pavel stál na pódiu s kapelou, která si příhodně, vzhledem k věku jednotlivých hráčů, říkala Oldies band.
A najednou to přišlo. Skupina spustila Smoke on The Water a Pavel hrál to svoje sólo zase jako nějáký kytarový čaroděj.
Obrátil jsem se k manželce, která stála vedle mě.
„To je můj dobrej kamarád,“ pravil jsem důležitě, jako bych na tom pódiu hrál já sám.
Skladba skončila a muzikanti scházeli dolů z pódia, kde jsem už na Pavla číhal.
„Ahóóój Pavle,“ zvolal jsem.
Pavlův pohled na mě sklouzl od hlavy po paty a pak mlčky prošel kolem. Nepoznal mě.
„Fakt dobrej kámoš,“ vyhodnotila, poněkud jedovatě, situaci manželka.
A tak jsem na tom náměstí ztratil kousek svého mládí.
Ale tu skladbu miluju pořád.
Čestný skautský.