Léto

Mám „skvělý“ život, ve škole podávám úctyhodné výsledky, rodina mne považuje za svého miláčka, vždy spolehlivá, pravdomluvná, rozumná, upřímná. Někdo by snad mohl říct, že musím být to nejšťastnější děvče na světě, vše je mi dovoleno, ve všem jsem plně podporována, vlastně i můj přítel je naprosto dokonalý. Ale já vím, že vše není tak báječné, jak se na povrchu tváří.
„Nad čím zase přemýšlíš, princezno?“
„Nad ničím, jen jsem se tak nějak pozapomněla, promiň mi to.“
„Prominuto, jestli s tím, ale hodláš pokračovat tak ti to jen tak promíjet nebudu, to by jste si mne pak musela něčím uplatit, slečno Pozapomínavá.“ Podíval se na ní laškovně.
„Ach, slibuji, že se do příště polepším.“ Odpověděla zasněným tónem.
„ Ale teď opravdu, Ali co s tebou je? V posledních dnech se chováš víc než divně, není něco co by jsi mi chtěla říct?“
„To nic není, tahle nálada na mě dolehne pokaždé, když začíná jaro. Asi se pomalu probouzím se zimního spánku.“
„Eh, to abych ti pořídil nějaký pořádný budík, aby ses mi probudila co nejdříve.“ Zasmál se, chytnul jí za ruku a dal jí pusu. Následovalo ještě pár vět podobného rázu, ale pak už přišel čas na to se rozloučit, přece jenom léto teprve začínalo a po setmění bylo ještě pořád nelíbivé chladno.
„Tak jak bylo?“ Zeptá se matka, jen co Alice překročí práh domu.
„Normálka.“
„Normálka? Mohla by jsi být trochu sdílnější a příjemnější, nemyslíš?“
„Omlouvám se, maminko“
„Ach jo, mohla by jsi to zkusit ještě jednou a tentokrát uber na té ironii, zlatíčko.“ Odpověděla uraženě.
Rychle zmizela do svého pokoje, vzala telefon a volala.
„Už jim nemůžu dál lhát.“
„Ale Alko na něčem jsme se dohodly ne?“
„To ano, ale ničí mě to.. už i Vojta si toho začal všímat. Já tohle už dál nezvládnu.“
„Dobře, jestli si myslíš, že bude lepší když jim to všem řekneš..“
„Ještě uvidím, ale dělám to strašně nerada to ti je doufám jasné.“
„Jo, hele já už musím běžet, tak zatím ahoj.“
„Čau“
Tohle není snad možné už je nemůžu dál vodit za nos, musím jim to říct teď hned.

Druhý den.

„Ahoj Alko, tak jsi jim to řekla?“
„Jo, Vojta mě poslal k čertu a že mě už nechce nikdy vidět, to že jsem ho ten rok vodila akorát za nos mi prý nikdy nezapomene. Matka se psychicky zhroutila pořád opakovala: „Taková ostuda, co budeme dělat, to se nesmí nikdo dovědět, co na to řeknou ostatní, jak jen můžeš.. ach to snad není pravda.“ Jediný kdo mě, trochu pochopil byl táta, ale i na něm jsem viděla jak se mu ta představa příčí.
„Já ti říkala ať si to necháš pro sebe, i když to teď už bude možná lepší..“
Podívaly se na sebe, a jejich rty se začaly přibližovat až se spojily.

Za měsíc.

„Nad čím dumáš, krásko?“
„Nad tím jak je ti tu s tebou krásně, nad tím jak tě miluju a jak jsem ráda, že tě mám.“
„No tak, tolik chvály si snad ani nezasloužím, ale taky bych ti měla něco povědět, od teď jsi už jenom moje, protože jenom s tebou se cítím krásně Alíčku.“ Provokativně se ušklíbla a políbila ji.
„Tohle léto bude přece jenom krásné.. nemyslíš?“
„Pokud ho celé strávím s tebou tak určitě.“

Mám skvělý život, ve škole podávám úctyhodné výsledky, rodina se postupem času umoudřila a začala mne brát takovou jaká jsem: vždy spolehlivá, pravdomluvná, rozumná, upřímná, vše je mi dovoleno, ve všem jsem plně podporována. S dokonalou a věrnou přítelkyní, kterou tolik miluji a vím, že ona mne taky. I vojta mi odpustil. Vše je naprosto báječné!