Na holky se nekřičí...

Z vašich příběhů - Na holky se nekřičí
Byl jsem s vnoučkem a kamarádem Františkem na výletě. Po cestě jsme zašli do hospody na pivo a limonádu. František mě pověřil objednávkou a odkráčel na záchod.
Sedím s vnoučkem v tý venkovský hospodě a čekám, až přijde servírka.
Od baru se ozval drsnej mužský hlas a příval slov, která se rozhodně ve slušné společnosti nepoužívají. Nějakej cyklista tam hulákal na mladou slečnu za barem.
Vůbec se mi to nelíbilo. Rozhodl jsem se vnoučkovi ukázat, jak se chová správnej chlap.
Vyskočil jsem ze židle.
No… „vyskočil“ je možná silný slovo. Zvednul jsem se. Se skřípavým zvukem, co vydávaj kolena, když je jim přes padesát a mají za sebou pár náročných kilometrů. Ale zvednul jsem se.
Okřiknul jsem toho Pumpičku, ať se okamžitě přestane chovat jako hovado.
A až pak jsem se na něj pořádně podíval.
Pumpička byl takovej… velkej. Nohy jako dubový kmeny. Ramena jako zárubeň dveří. A já, jak bych to řekl… já jsem z těch, co mají se sportem spíš odtažitej vztah. Nevyhledáváme se a zdravíme se z velký dálky.
V duchu jsem si udělal rychlej odhad. Pumpička versus já. Výsledek nebyl lichotivej. Pro mě.
Má bolavá kolena se roztřásla.
Spása. František! Ten přece každou chvíli dorazí. František mě zachrání!
Jenže pak jsem si uvědomil, že František má záda. Tedy… záda má samozřejmě každej. Ale František je má v hajzlu. Ze židle vstává ještě pomaleji než já.
Takže jsem tam stál a představoval si, jak schytám takový dělo, že přistanu, smotanej do kuličky, v prachu pod stolem.
Pumpička se na mě podíval. Zle se podíval.
A pak znovu. Jako by nevěřil, že to, co vidí, je skutečně možný.
Něco zavrčel. Nasupeně. A šel ke mně…
Prošel okolo mě a vyšel ven ze dveří. Ufff.
Posbíral jsem zpátky svou důstojnost a usmál se na servírku, která mi úsměv vděčně opětovala.
Vnouček na mě obdivně zíral.
„Dědo, tys byl hodně statečnej.“
Pokrčil jsem rameny, jakože úplná normálka.
„Na holky se nekřičí, viď?“ mrkl jsem na něj.
V tu chvíli dorazil František.
„Co sem zameškal?“ zašveholil zvesela.
„Nic,“ řekl jsem. „Absolutně nic.“
Vždyť se nic nestalo, ne?
Všem svatým, co při mně stáli, díky!
Zdroj Facebook