NAVZTEKANÁ HOLČIČKA

Procházela jsem pasáží nákupního domu. Kolem mě táhla mladá maminka vzteklou, asi tak tříletou holčičku.
„Majdaléno, pojď a nevztekej se, ti říkám.“
„Ale já ten kočál plo panenku plostě chci.“
„Ale já ti ho teď prostě opravdu nekoupím!“
„Tak si pšestanu čistit zuby!“
„Aha, a to má být pro mě jako trest?“
„Jo. Paní učitelka ve školce si bude myslet, že si stlašný plase.“
„Tak to snad ty budeš prase se žlutýma zubama, ne?“
„Jo. Jenže já jsem ještě malá a nelozumim tomu, víš? Ha. Ha. Ha.“
„Majdaléno, nebuď drzá.“
Ta holčička sice byla ukázkový sprateček, ale musela jsem uznat, že na svůj věk byla také úžasně bystrá. A neskutečně roztomilá.
„To by přece byla škoda, aby hezká holčička chodila se žlutýma zoubkama,“ přerušila jsem s vlídným úsměvem jejich šarvátku.
Malý andílek po mně šlehl pohledem.
„Hm, tak ty je teda klidně žlutý mít můžeš!“
O mladou maminku se pokoušely mrákoty.
A mně už, ten satan mrňavej, najednou až tak roztomilej nepřipadal.....
Zdroj Facebook - Hlavně se z toho ne - však vy víte.