Nevinnost dítěte

Hledám svojí minerálku v obchodě, kolem mě neustále krouží jedna rodinka, tatínek, maminka a tak čtyřletý prcek v tričku s nápisem Harley Davidson, sedící ve vozíku.
A ten prcek po mně pořád kouká a u pokladen jsme se ocitli vedle sebe. Protože jak je v obchodech zvykem, než se dostanu na řadu, tak minimálně umře pokladní. A prcek na mě opět upřel svůj dokonale modrý pohled a začal si se mnou povídat...
- "Ahoj..."
- "Ahoj..."
- "Jak se máš?"
- "Já dobře, co ty?"
- "Na prd!!!"
- "Ondrooooo!" (maminka)
- "Hmmm? A proč se máš na prd?"
- "Táta mi nekoupil autíčko, jsem zlobil."
- "A cos provedl?"
- "Tahal jsem holčičku za vlasy zezadu a plácal po zadečku."
- "A jí to vadilo?"
- "Jóóó."
- "To jí přejde." (Maminka rudne a tatínek se dusí)
- "A kdy jí to přejde?"
- "Až bude velká jako maminka."
- "A jak to víš?"
- "Taky jsem tahal holčičky za vlasy a plácal."
- "A kdy?"
- "Nó, naposledy včera." (Tatínek se již zcela nepokrytě řehtá a maminka střídavě mění odstíny rudé.)
- "A taky u toho tak řvala?" (Půlka fronty se začala smát a tatínek slzí.)
- "No trochu jo."
- "Hmmm... všechny holky jsou stejný, asi taky nedostaneš auto viď?"
- "Asi ne." (Jsem na řadě.)
- "Tak ahoj Ondro."
- "Ahoj strejdo."
Borec mi zvedl náladu tak o dvě stě procent, i když asi nedostanu autíčko..
Zdroj: Obecné pravdy facebook