Okolo nás Karel Poláček

Povídky

6

Literátství rozmohlo se v českém písemnictví takovou měrou, že
zachvátilo i ctihodné spisovatelky z kruhů Vačlenovy Lady.
I taková objevila se v redakci a přinesla rukopis, sbalený v pěkný
váleček, převázaný růžovou stuhou. Její jméno sestávalo, jak je
u spisovatelek, které narodily se v době Majdaleny Rettigové a žijí
až po naše časy, zvykem, ze dvou částí. Jmenovala se dejme tomu
Beata Krejzlíková-Tuchoměřická.
„Dobrý den,“ povídá, „nesu vám povídku. Píši dlouhá léta do
Lady.“
„To by nebylo na závadu. Proto vás netupíme a těšíme se na vaši
ctěnou spolupráci. Ale je to poněkud dlouhé, mohlo by se to
zkrátit?“
„Nemůže,“ tvrdila spisovatelka, „poněvadž je v tom jemná
erotická psychologie.“
„Jemná erotická psychologie?“ tázal se redaktor zklamaně. „Já se
domníval, že povídka má obsah.“
„Tahle nemá. Buď je v povídce jemná erotická psychologie, nebo
obsah. Obojí nemůže býti. Proto je to tak dlouhé.“