Povídky
7
Tato ctihodná paní vyslovila mimoděk pravdu, kterou lze
modifikovati takto: Buď je v literárním díle obsah, to jest děj, anebo
lyrické pasáže a jakás takás filozofie a psychologie. Děj vymysliti je
dosti těžko; ale velmi snadno jaksi taksi filozofovati
a psychologizovati. V dnešním českém písemnictví je tolik děje jako
za dva krejcary utrejchu: nedostatek děje nastavuje se lyrikou, což
připomíná mně moji kvartýrskou, která, když jsme si stěžovali, že
máme po obědě hlad, odpovídala stereotypně: „Doražte se
chlebem!“ Jenomže lyrika není tak výživná jako chleba, aby se mohl
čtenář jí dorazit. Dokud se česká povídka držela vdavek, zlých
otčímů, kteří pronásledovali nevinné Anežky a bránili jim milovati
slušné jinochy Jany, dotud bylo postaráno o obsah. Avšak co říci
tomu, že také otčím, i Anežka, i Jan byli zatlačeni jemnou erotickou
psychologií?
Nechť se tudíž nikdo nediví, že zábavná příloha nedělních novin
je vyplňována překlady. Naši spisovatelé nedovedou napsati
povídky, a to proto, že postavili literaturu nad život; a snad nikde
na světě není literatura prolezlá truchlivým literátstvím jako u nás;
v Čechách se velmi daří směšným preciézkám.
PeopleSTAR (1 hodnocení)