TA TOHO NADĚLÁ

Z vašich příběhů - Ta toho nadělá
Už jste o mně slyšeli. Jsem Karinka, kernteriérská holčička. Tehdy jste si přečetli o tom, jak jsem v parku narazila na ježka v pokročilém stádiu rozkladu a pěkně jsem se v něm poválela. Moje panička to vůbec neocenila.
Ona je taková zvláštní. Rozhodí ji skoro všechno.
Jako tenkrát na podzim. Panovalo typické pošmourné listopadové odpoledne. Holé stromy, svěží ledový vítr, rozblácená a rozčvachtaná zem a já odmítala jen se vyčůrat a jít domů. Chtěla jsem být venku a lítat a lítat…
Panička se mě chvíli snažila přemluvit, ale pak si jen povzdechla, hlouběji se zachumlala do bundy a vyrazily jsme místo k domovu směrem k Ratibořickému parku.
Moje dvounožka byla opravdu nedobře naladěná. Vůbec se mnou neřádila a chtěla chodit pouze po cestičkách. Zato já jsem si chtěla válet kožich v rozbláceném trávníku, skákat a metat kotrmelce. Tahala jsem ji za sebou. „Pojď, vždyť je to taková legrace!“
Smutně si prohlédla svoje bílé botasky, zafuněla a vykročila za mnou na trávník.
Joj, to bylo blaho!
Trávník byl správně načvachtaný. I šišky byly parádně nacucané vodou a skvěle se žužlaly. Užívala jsem si to. Jen moje panička byla stále zachmuřená, koukala do země a čas od času vzdychla:
„Karinko, pojď, pojď už domů, zlato.“
Najednou, kde se vzal, tu se vzal, přicválal boxer velikosti telete. Jmenoval se Rocky. My ho od vidění známe, už několikrát jsem se s ním honila po parku. Sice velký jako tele, ale štěně. Moooc hravé štěně.
Jeho panička se dala do řeči s tou mojí a já se s Rockym začala honit po parku. Vždycky, když mě dohnal, strčil do mě čumákem a já se svalila. Pokaždé mě připlácl tlapou k zemi a oblízl. A když jsem mu pak dala najevo, že už mě to nebaví, strčil do mě frňákem tak, až jsem v trávníku kožichem vydřela díru.
„Tak a dost!“ zaňafala jsem.
Ale on to nepochopil a začal do mě strkat těma jeho obříma tlapama. Zavrčela jsem a ohnala se po něm. No uznejte, přece mu nebudu dělat boxovací pytel! Už jsem byla celá mokrá, špinavá a taky promrzlá.
S kvíkotem jsem se rozeběhla k paničce. Výskoky a vřískotem jsem jí dávala najevo, že se chci nechat vzít do náruče.
„Kari, neblázni, budu jako prase!“ odmítla mě.
Já se ale stále domáhala svého.
Rocky stál opodál a koukal, co vyvádíme. Panička vyndala vodítko a chtěla mě připnout, že půjdeme domů. Jakmile se sehnula, skočila jsem jí do náruče. Jsem totiž mazaná.
Zase zafuněla a vzdychla. Ale když už byla takhle hezky začunčená, houkla jen, že jsem prase, a nechala mě uvelebit se v její náruči.
Pak se začala loučit s druhou dvounožkou. V tom jsme zaregistrovaly, že Rocky něco chystá.
Dál všechno probíhalo jako ve zpomalené grotesce.
Boxer Rocky se slinami vlajícími okolo tlamy poskočil, zabafal, podhrábnul tlapami hlínu jako býk vyrážející na toreadora, až začala lítat tráva do vzduchu, a tryskem vyrazil směrem k nám. Jeho mohutná vypracovaná hruď se vzdouvala, obří tlapy rvaly trsy i s hlínou a moje dvounožka se v předtuše všeho zlého zapřela nohama pevně o zem a mě ještě víc přitiskla k sobě.
Rockymu se podařil neuvěřitelný výskok a všemi čtyřmi tlapami se opřel do mojí paničky…
Zásah to musel být tvrdý.
Povolila své sevření a já ladně vyskočila z její náruče a všemu zdárně unikla. Pak jsem z povzdálí pozorovala, co všechno se ještě dělo.
Panička se po zádech skácela do bláta. Rocky ji svými obřími tlapami připíchl k zemi a začal ji svou oslintanou hubou pusinkovat. Jeho panička ho s křikem rvala z té mojí dolů. Podařilo se jí to, ale jak ho táhla, tak si ještě stačil utřít tlapy a svoje dobře našlehané sliny do bundy té mojí nešťastnice.
Ta ležela rozpláclá jako ropucha, s končetinama roztaženýma do všech světových stran a hýkala:
„Bože, co ještě? Co ještě pro mě máš?“
Rockyho panička se mojí dvounožce snažila pomoct vstát.
A v tu chvíli přišla odpověď od Pána Boha.
Původně zpacifikovaný, ale teď už zase volný Rocky skočil mojí vstávající dvounožce na záda a znovu ji přišpendlil k zemi. Tentokrát však obličejem dolů. Zalehl ji celým svým obrovským tělem a krátce si zatrtkal.
Ano, vážení, pochopili jste správně. Normálně ji obskočil. Moje panička totiž zrovna hárala a Rocky svoje pudy neudržel na uzdě. Jeho touha po reprodukci nebrala ohledy na to, kdo je kdo. Prostě musel.
Jeho panička, už pološílená, skočila a vlastním tělem ho odvalila stranou. Přitom mu domlouvala tak intenzivně, že sliny lítaly z huby i jí.
Ta moje, konečně svobodná, popolezla po čtyřech kousek dál, kde se pomalu postavila na nohy. Rozhlédla se, kdeže má mě, to svoje zlatíčko. Přiběhla jsem k ní, aby mě mohla připnout na vodítko, a pak jsme se společně potácely směrem domů.
Dvě stě metrů domů z parku po rušné ulici plné známých pejskařů, bylo pro paničku opravdu velice ponižujících a nepříjemných.
Byla mokrá, zablácená až za ušima a oslintaná od hlavy k patě. Ty našlehané sliny připomínaly cokoliv jiného než sliny. Vypadala opravdu zbídačeně. A za sebou na vodítku táhla stejně zdevastovaného psa.
Doma rozrazila dveře se zoufalým výkřikem:
„Lidi, kde jste kdo!!!“
Z nitra bytu se vynořil Ludvík, a když viděl, jak jeho drahá polovička vypadá, chytil se za pandírko a začal se řehtat.
„Ty v*le, mámo, tebe snad znásilnil mamut!“
Vesele k nám přihopsal, láskyplně mě vzal do náručí a s uklidňujícím broukáním mě nesl do koupelny, kde mě dal do pořádku.
Moje dvounožka se musela obstarat sama.
Když Ludvíkovi líčila, co se stalo, měla pláč na krajíčku a přitom si na těle prohlížela vybarvující se modřiny.
Ježíšmarjá, ta toho nadělá. Mě taky Rocky pěkně poválel. A fňukám snad? Jak jsem říkala, ji rozhodí skoro všechno. Zdroj Facebook - Hlavně se z toho ne...