TRPÍTE SOCIÁLNÍ FÓBIÍ?

Z vašich příběhů - Trpíte sociální fóbií?
Zpráva pro všechny introverty trpící sociální fóbií… Nabízím vám řešení. Pořiďte si... nikoliv medvídka mývala, ale stafordšírského bulteriéra.
Je to psisko se zabijáckým kukučem, ale s absolutní láskou ke své smečce. Majitelé jim říkávají „suché zipy“. Kamkoliv se hnete, máte je u nohy. Včetně koupelny i WC, samozřejmě. Tudíž pro introverta absolutně dokonalý a naplňující vřelý vztah.
A co dalšího je pro introverta obohacující z povahy tohoto domácího mazlíčka? Jeho obrovská láska i ke všem ostatním lidem. Netušila jsem, co přesně si pod tím představit. Prostě suprový psisko, který sice vypadá drsně, ale nikomu neublíží, ne?
Ne. Realita je pro typického introverta téměř noční můrou. Ale k tomu se dostaneme.
Než staffbullí štěně nabude výrazu zabijáka, je neskutečně roztomilé. No, co si budem, on i malý krokodýl je ve své podstatě miloučký tvor.
Vy hned při prvních venčeních tedy začnete trénovat prekérní komunikační situace.
Lekce první: „Jé, vy máte pejska? Ten je sladkej.“
Jako odpověď stačí velmi letmý oční kontakt a přikývnutí. Vyšší level je přikývnutí s malým společenským úsměvem. Topka je úsměv a poděkování.
Lekce druhá: „To je krásnej pejsek! Můžu si ho pohladit?“
Než staffbullíci vyrostou, přezdívá se jim také piraně. Letmým přikývnutím na vznesený dotaz riskujete přímý skok do levelu číslo šest (řešení konfliktních situací). A to ve chvíli, když se vaše roztomilé miminko svými droboučkými, ale pekelně ostrými zoubky pomazlí s napřaženou laskající rukou.
Takže žádné pouhé přikývnutí, ale včasná a výstižná odpověď: „Můžete, ale kouše.“
Dotyčný byl informován a vy jste tudíž z obliga, až z něj bude crčet krev.
Lekce třetí: „To je krásnej pejsek. Co to je za rasu? To je pitbul?“
Už své zvíře milujete a víte, že staffbullík je jediný a nejlepší psí oddíl. Ač neradi, musíte jasně vysvětlit rozdíl mezi pitbulem a staffbullem. Chce to dvě až tři souvislé věty.
Lekce čtvrtá, v nejrůznějších nuancích se opakující na každé procházce:
Zjišťujete, že byť psisko nabírá drsných tvarů a zabijáckého výrazu, pravděpodobně se na kolemjdoucí nějak zvláštně usmívá, protože i oni se usmívají na něj. Řekla bych skoro až zhypnotizovaně.
A za chvíli vám dojde, co přesně znamená to, co jste se o nich dočetli. Že staffbullíci milují lidi. Je to tak, že s úplně každým zkoušejí být aspoň na chvilku kámoši. V reálu to znamená: poskákat, olízat, opusinkovat.
Pokoušíte se využít typicky introvertní taktiku stát se neviditelným. Psisko ale v momentě, kdy od kolemjdoucího ucítí nabídku přátelství (úsměv, pozdrav), radostně zavrtí ocasem a na svou zhypnotizovanou oběť se vrhá. Já v tu chvíli fofrem přepínám na autopilota, pozdravím, přitáhnu vodítko a houknu: „Hlavně neskákej!“ s dodatkem: „Budete jak prase. Stejně jako my.“
Předstíráte, že máte psa vychovaného, a tak se snažíte rozumně vysvětlit, proč vypadáte jak traktorista po jarní orbě.
Lekce pátá: Společenské rozhovory s důchodkyněmi a bezdomovci, kteří si vašeho přítulného plyšáka oblíbili natolik, že přebíhají silnici, aby se s ním mohli pomazlit a s vámi probrat počasí, politiku nebo aktuální slevy v Penny Marketu.
Lekce šestá, řešení konfliktních situací: Udržované dámy, které od třiceti do šedesáti nosí stejný střih vlasů a stejný šik melír nebo univerzální bordó.
Jdete se psem na vodítku, s pytlíky na hovínka v kapse, po veřejné cestě mezi zahrádkami a slyšíte: „Nevoďte mi sem toho psa, tady není žádný psí záchod.“
Nejdřív úplně nechápete, co se děje. Blbé je, že psisko bez ohledu na tón hlasu dámy zajásá (protože ona na nás přece mluví, je to kámoška), zavrtí ocasem a letí k plotu zahrádky pomazlit se.
„Tak vidíte. Už to sem jde udělat. To jsou pořád samá hovínka. Od tohohle sloupku k tomuhle sloupku je to soukromý pozemek.“
V panice a studu za všechna nesebraná hovna světa ukazujete pytlíky s vysvětlením, že vy svá hovna poctivě sbíráte.
„No, to tady říká každý. A všichni mají prázdné pytlíky.“
Napadají vás samé nepublikovatelné odpovědi. Ale vzpomenete si na asertivní: „Chápu, že vás psí výkaly obtěžují, ale já si po svém psovi hovínka sbírám.“
Přemýšlíte, zda pro příště změnit trasu, ale nakonec se hecnete a chodíte tudy dál. Stojí vám to za ten adrenalin a překvapení, že dáma svou etudu opakuje s železnou pravidelností a vytrvalostí. A vy tedy můžete trénovat a ladit stále originálnější odpovědi.
PS: Pokud nebydlíte na samotě u lesa, musíte kvůli venčení vždy projít civilizací. Pravidelnému tréninku se tedy nevyhnete. Vaše psisko vás prostě bude systematicky socializovat.
Trpíte sociální fóbií? Pořiďte si stafordšírského bulteriéra! Zdroj Facebook - Hlavně se z toho ne - však vy víte.