VĚZNĚM NA BALKONĚ

Z vašich příběhů - Mohl říct, že se někam chystá
Snad každá rodina má své legendární příběhy. Takové ty historky, které se vytahují na všech možných rodinných setkáních a oslavách.
U nás vede jeden z pozdního jara, před cca dvaceti lety. Týká se mých rodičů.
V době, kdy jsme se sestrou vyletěly z hnízda, taťka rekonstruoval jejich byt. Mamka pracovala v divadle a ten osudný den měla domluvené, že si po představení zajde s kolegy posedět do divadelního klubu.
Před prací, kolem čtvrté odpoledne, se šla rozloučit s tátou na balkon. Ten tam přesíval lepidlo.
Už měla trochu zpoždění, takže spěchala a zapomněla mu říct, že se po představení zdrží v klubu.
Jen mu dala pusu a běžela.
Když byl táta hotový s lepidlem, zvedl se, že půjde pracovat zpátky dovnitř. Drcl do balkonových dveří.
Nic.
Zkusil to znovu. Nic.
Mamka je ve spěchu automaticky zavřela a zamkla na kličku.
Táta byl jen v trenkách. Z toho, že je tam uvězněný, úplně nadšený nebyl, ale co se dalo dělat.
Představení skončí, mamka přijde domů a otevře mu. Dvě hodiny. Maximálně tři. To zvládne.
Jenže nevěděl to, co mu mamka zapomněla říct. Že po práci nepřijde jako obvykle domů, ale že s kolegy ještě zajdou do klubu.
Tak tam seděl ve dvanáctém patře v trenkách a krátil si čas pročítáním starých novin.
Když je měl přečtené potřetí od titulky přes černou kroniku až po inzeráty, začalo se stmívat.
A hlavně ochlazovat.
Mamka se vrátila kolem půlnoci. Našla odemknutý, ale zhasnutý byt a puštěnou televizi. Uvařila si v kuchyni kafe, sedla si ke stolu a naštvaně brblala.
Byla rozčílená. Táta jí přece mohl říct, že se někam chystá. A taky snad mohl vypnout tu televizi a zamknout byt.
Po chvíli jí ale začalo být divné, kde vlastně je.
Šla se podívat do obýváku a otevřela dveře na balkon.
A on tam seděl. V trenkách. Obložený novinami proti umrznutí.
Mamka nevěřila vlastním očím.
„Václave, co to tady, proboha živýho, vyvádíš?“
Prokřehlý a vzteky bez sebe se na ni podíval a zmohl se jen na:
„Ho*no! Uvař mi grog. A přines mi ho do vany.“
Tuhle historku jsme všichni slyšeli už aspoň třistakrát. A pokaždé nás rozesměje.
I tátu. I když jemu tenkrát, v trenkách na balkoně ve dvanáctém patře, do smíchu rozhodně nebylo. Zdroj Facebook - Hlavně se z toho ne...