NÁKUP S MANŽELEM

Jela jsem se svým manželem nakupovat. Obvykle s námi jezdí i tchán, ale ten se momentálně kurýruje z virózy. Jeho nákup jsem tedy obstarávala já. Manžel nakupoval pro nás do jednoho košíku, já pro tchána do druhého. Občas jsem manželovi přihodila do košíku něco, co mi padlo do oka.
Takhle jsem šla s tím svým, tedy tchánovým, košíkem a uviděla ve slevě mix salátů (polníček, rukola, baby salát…). Hned jsem vzala dvě krabičky a běžela s nimi k manželovu košíku, který stál sám, opuštěný o kousek dál. Píp, píp – oskenovala jsem saláty a hodila je k ostatnímu nákupu.
„Co mi to sem házíte? Myslíte si, že je to vtipné, když budu muset zaplatit něco, co jsem nechtěl?!“
Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. Zmateně jsem hleděla na vzteklého pána. On nasupeně čekal odpověď, která byla samozřejmě úplně jednoduchá. Jen jsem se spletla.
Vztekle popadl jednu krabičku a prohlédl si ji. A zase spustil:
„Salát? Fuj! Proč zrovna salát? Aha, tak jasný! Čím normálního chlapa pořádně nakrknout, že jo?“
Odněkud se vynořila paní, zřejmě jeho partnerka, a pohrdavě si odfrkla:
„Protože i ona vidí, že jsi přes zimu nabral jako prase a měl bys s tím konečně něco dělat. Říkám ti to už tři měsíce! Že jo, mladá paní?“ obrátila se ke mně. „Jen to řekněte.“
Ti dva se do sebe nehezky pustili.
„Můj muž má taky bříško,“ špitla jsem, vzala své dvě krabičky se salátem, vlastní košík a mazala z místa činu pryč.
Svého muže jsem našla u pultu s masem.
„Kde ses mi ztratila?“ zeptal se.
„Ále,“ povzdychla jsem si. „Nesu salát. To bys nevěřil, jaký peklo tyhle dvě krabičky dokážou rozpoutat.“
„Cože? Tomu nerozumím.“
Láskyplně jsem ho pohladila po pupíčku. „To nevadí. Vezmi bůček, uděláme si kotel škvarků... Zdroj Facebook - Hlavně se z toho ne - ....