ZNIČIT KRTKA!

Z vašich příběhů - Zničit krtka!
Můj tatínek má vymazlenou zahrádku. Každá kytička, kamínek i stéblo trávy má své přesně určené místo. Záhonky vytyčuje provázkem, aby perfektně lícovaly, a chodit se musí výhradně po pěšinkách. Což se úspěšně podařilo naučit našeho psa. Moje děti nikoliv, ale to tenkrát nebyl ten největší problém.
Objevil se někdo, kdo měl zahradní estetiku úplně na praku. Krtek!
Jednoho dne tatínek přišel zkontrolovat svou milovanou zahrádku. Asi si umíte představit, jak s ním zacloumalo, když našel krtinec. Okamžitě se jal záškodníka vypudit. Krtinec otevřel a nalil do něj vodu. Krtka to rozladilo. Pomstil se mu třemi krtinci navíc.
Táta usoudil, že tady bude potřeba osobní vyjednávání. Vzal rýč a vyčkával. Ten zbabělec se ale neukázal. Táta tedy přistoupil k druhému kolu vyplavování, během kterého do zahrady vypustil podstatnou část Klíčavy. Ráno měl podrytá rajčata.
Protože je táta elektrikář, napadlo ho své odborné vzdělání využít. Začal do krtin pouštět proud. My jsme se mu smáli, že z krtka možná udělá Frankensteina.
Nestalo se. Druhý den měl podryté i jahody.
Následující týdny bořil hromádky, zapichoval do země dráty s plastovými lahvemi, vyplavoval a elektrifikoval. Na zahrádku už nechodil kontrolovat, co vyrostlo, ale co přibylo.
Koupili jsme mu hru „Chyť krtka“. Vnuk mu pouštěl pohádku o krtečkovi. Táta se ani neusmál. Byl ve stavu, kdy nebyl schopný vnímat nic a nikoho jiného.
Krtinců už bylo nejmíň deset. Někdo navrhl koupit krtkoplašič.
„Víš, co za to chtějí?“ zamítl táta rázně.
Vždycky byl velmi spořivý.
Jednoho dne jel přes Dubí. Tehdy tam rušili veřejné domy. Před jedním stála cedule jako hrom:
„VÝPRODEJ VIBRÁTORŮ, 1 kus za 1 Kč.“
Tátu to zaujalo. Zastavil a začal počítat. Krtkoplašič stojí asi dvě stě korun za kus, plus baterky. Vibrátor jednu korunu. To už je sakra rozdíl.
A co má vibrátor společného s krtkoplašičem? Vibruje!
Bylo rozhodnuto.
Zaparkoval auto a vrazil dovnitř. Koupil jich dvacet. Baterky měl doma z jiné výhodné akce, takže ještě téhož odpoledne mohl zahájit instalaci. Do každého krtince zapíchl vibrátor. Někam dva, protože při té ceně nemělo smysl šetřit.
Máma tátu našla sedět uprostřed toho všeho. Spokojeně pozoroval, jak všechno krásně běží.
Nevěřila vlastním očím. „Prosím tě, co to je?“
„Plašiče, dobrý ne?“
Chtěl ji ohromit historkou o báječném nákupu a o tom, jak ušetřil. Do toho jsem ale nečekaně přišla na zahradu já se svým čtyřletým synem.
Táta v panice začal na krtince házet všechno, co mu přišlo pod ruku. Květináče, kýble a část ještě stihl zakrýt starou plachtou. Dvacet kusů ovšem za tak krátkou dobu neschováte. A některé z nich, uvnitř těch kýblů, parádně bubnovaly.
„Dědo? Co je to za růžový kolíčky?“ zeptal se ho zvídavý vnouček.
„To jsou plašiče na krtky,“ řekl táta.
„A proč se hejbou?“
„Aby se krtek bál.“
Vnouček si dřepl a chvíli ten cvrkot pozoroval. Pak se zeptal:
„A bojí?“
Za paprikami se začal zvedat kopeček čerstvé hlíny.
Táta zoufale zavyl.
Ani v následujících dnech krtek ve své práci nepolevil. Táta měnil baterky, kolemjdoucí si zahrádku fotili a máma přestala zvát návštěvy.
Když se jí sousedka přes plot zeptala, jestli i letos budou mít k prodeji přebytky ze zahrádky, rozhodla se, že tátův pokus rázně ukončí. Všechno vyházela. A táta ztratil naději. Už nevěřil, že se krtka někdy zbaví.
Po několika dalších dnech si táta všiml sousedovic koček. Seděly u krtinců a soustředěně čekaly.
Táta kočky nemusí. Dosud je ze zahrady důsledně vykazoval. Tentokrát se zastavil a chvíli je pozoroval. Krtek je vlastně taková myš, ne?
S kočkami uzavřel dohodu. Když toho hajzla chytí, dostanou pytel prvotřídního krmení.
Nevíme, jestli ho chytily. Hromádky ale přestaly přibývat. Táta slovo dodržel. Osobně došel koupit to nejdražší krmení, jaké měli.
Od té doby mají kočky na zahradě připravené misky s nějakou dobrotou a dokonce mají i dovoleno chodit přes záhonky.
Táta tvrdí, že kočky byly odjakživa jeho nejoblíbenější… Zdroj Facebook - Hlavně se z toho ne.....