Alej, 11.část.

Tak tahle část je poměrně zajímavá:D Možná jste čekali, že se to stane, možná ne:D ale upřímně, je mi Eleanor líto:((
__________________________________________
U konce filmu jsem samozřejmě brečela jak malá. Přesně v momentě, kdy už jejímu tátovi povolně spadla ruka ze židle a Ronnie dohrála sladbu, kterou pro ni složil, jsem se rozeřvala jak želva. Slzy tekly proudem a Josh mě jen hladil na rameni. Přes slzy jsem se na něj usmála. Styděla jsem se za to, že před ním takhle bulím, ale to prostě nešlo vydržet! U toho filmu brečím i když ho vidim po miliontýtřistapadesátýosmý. Tentokrát to bylo poprvé, kdy mi někdo ty slzy utřel. Vážila jsem si toho.
Po filmu jsme jen tak leželi a Josh mě hladil po vlasech. ,,Eleanor…“ On promluvil?! Prudce jsem se na něj otočila a vyděšeně se na něj podívala. On si připlácl dlaň na ústa a šíleně vykulil oči. V první chvíli jsem si myslela, že jsem měla halucinace. Myslela jsem, že se mi to jenom zdálo. Ale z jeho výrazu v obličeji jsem vyčetla, že se to asi opravdu stalo. Byla jsem zmatená. Josh se mi podíval do očí, rychle se zvedl, sebral se odešel. Zastavila bych ho, ale nedokázala jsem se ani pohnout. Až po chvilce jsem běžela k oknu. Ještě jsem zahlédla Joshe jak utíká a utírá si slzy. Daleko nedoběhl. Viděla jsem ho, jak se opodál svezl podél zdi nějakého domu na zem a zabořil hlavu do dlaní.
Stála jsem u okna a zklamaně na něj koukala. Šla bych za ním, ale nechtěla jsem. Podrazil mě. Lhal mi, lhal mi přímo do očí. Byla jsem neuvěřitelně naštvaná a zároveň opravdu zklamaná. Nečekala jsem to od něj. Myslela jsem, že ke mně byl upřímný. Nemohla jsem se na to dívat. Šla jsem si tedy sednout zpět na sedačku. Lehce jsem pohladila místovedle sebe, na kterém předtím Josh seděl. Zabořila jsem obličej do polštáře a začala hlasitě vzlykat. Vůbec jsem to nechápala. Proč mi to neřekl rovnou? Proč předstíral, že je hluchý? Nebo to nepředstíral? Bože můj, já už fakt nevím!
Lehla jsem si a plakala opravdu dlouho. Kolem sedmé večer už se mi zavírala víčka. Vtom jsem zaslechla tátu, jak si v kuchyni dělá kafe. Tyjo, ani jsem nezaregistrovala, že se vrátil z práce. Vešel do obýváku s hrnkem v ruce a zasmál se. ,,Ahoj El. Co ta hromádka kapesníků a rozmazaná řasenka?“ přisedl si ke mně. Vyhrabala jsem se zpod deky a opřela se mu o rameno. ,,On mi lhal, tati.“ Zabořila jsem mu hlavu do objetí, všechno mu vysvětlila a znova začala plakat. Nejspíš už jsem brečela jen chvíli a pak hned usnula.
Ráno jsem se probudila na gauči v tátovo objetí. Nemohla jsem si vzpomenout, jak jsem se tam vzala. Pak se mi něco vybavilo. Táta mě s úsměvem pozdravil. ,,Dobré ráno.“ ,,Dobrý. Tati, měla jsem hroznej sen. Seděli jsme s Joshem na sedačce a on najednou promluvil. Pak utekl a já začala brečet zklamáním, že mi lhal. Fuj, to byl hroznej sen.“ ,,El?“ …