5. díl - Miluj mě a hudbu

Tento příběh, od 1. dílu, se opravdu stal :)

Seděla tiše v místnosti vedle sálu a začínala být docela nervozní z nadcházejícího koncertu, ale i z Bena a blízkosti Daeva. Po chvíli přišel Patrik s Benem, který jí podal kelímek s čajem. "Tak teda díky, ale to vážně nemuselo být..." řekla děkovně Benovi a kelímek si od něj vzala. "To nestojí za řeč." řekl Ben a přisedl si vedle ní. Patrik si sedl naproti nim a vykládal srandovní historky a vtipy, že z ní po chvíli nervozita úplně spadla a cítila se zase fajn.
Jen Dave se někam vypařil a vrátil se až když byli na řadě. Vešli společně na podium, zazněly nástroje a Sophie začala zpívat. Šlo jí to samo, ještě líp než na zkoušce. S posledními tóny lidé začali lidé v sále tleskat a Sophie byla ráda, že to má za sebou. Všichni se společně uklonili a odklusali zpět do místnosti. "Páni, tak tohle se nám fakt povedlo!!!" zavýsknul učitel a kluci mu přizvukovali. "To teda jo, hold šikovná zpěvačka" usmál se Ben na Sophie, která mu úsměv oplatila. Koutkem oka zahlédla rozladěný pohled Daeva věnovaný Benovi. Pomalu posbírali své věci a Soph se měla k odchodu. "Taaak...se teda mějte kluci..." "Ty už jdeš?" podivili se svorně Ben s Patrikem a všichni se tomu zasmáli. "Nechcete třeba ještě někam zajít?" pokračoval Patrik. "Ráda bych, ale za chvíli mi jede poslední bus" řekla s lítostí v hlase. "To je škoda" pronesl Ben tiše. "Tak se měj, určitě se brzo uvidíme" dodal ještě. "Určitě...tak ahoj." pozdravila všechny Sophie, užila si poslední pohled na Daeva a vyšla ven.
Stále viděla jeho úsměv před očima. Dnešek by chtěla zopakovat...Miluje ho, je prostě úžasný. To, jak drží kytaru, jeho oči, pohledy, pohyby.......

Zrychlila tempo, nechtěla si nechat ujet poslední bus. Když však po chvíli došla na zastávku, bus právě odjížděl. "Sakraa!" šeptla si naštvaně. Vytáhla telefon a zavolala dědovi aby pro ni přijel...čekala v té tmě a začínala jí být docela zima.
Z dlouhé chvíle si četla jízdní řády, když vedle ní zastavilo auto. Byla tma a tak neviděla na řidiče, světe div se, vystoupil z něj Dave! Srdce se jí rozbušilo jako divé. "Ehm...takže...bus ti ujel?" zeptal se tiše když došel až k ní. "No jo..." prohodila a nevěděla co víc říct. Hlavně to nezkazit!!!, šeptala si v duchu. "Můžu tě hodit domů, jestli chceš..." prohodil nezištně a hlavou kývnul ke svému autu. Málem se jí zatočila hlava. Mluví s ním, chce ji odvézt domů!!! Ale musela odmítnout. "Za chvíli pro mě přijede děda, ale moc díky." usmála se na něj. "Ahh. Tak to jo." řekla Dave a zatvářil se docela zklamaně a strčil ruce do kapes. Chvíli tam jen tak stáli a nervozně přešlapovali. "Vím, že je to už ohrané-..." prolomil konečně ticho Dave "- ale zpíváš fakt krásně. Jen, Ben mě vždycky předběhl." zasmál se a věnoval jí krásný úsměv, po kterém se jí málem podlomila kolena. Celá zrudla. "Jé díky...to je od tebe hezké....Určitě jsme spolu nehráli naposled." "V to doufám..." prohodil tiše Dave a už se neusmíval. "Víš...já bych-" V půlce věty ho přerušil klakson auta. Soph se ohlédla, byl to děda. Proč zrovna teď!!! zavyla v duchu a mávla na něj, že už jde. "Promiň, co jsi chtěl říct?" zeptala se Daeva. "Ale nic...to nech být." řekl smutně a uhladil si vlasy. "Tak se měj a díky za ochotu..." usmála se na něj. "Ahoj Soph...uvidíme se." řekl tiše.
Pak už se oba vydali k autům, nastoupili a za chvíli už se jí jeho auto ztratilo z dohledu. "Kdo to byl?" optal se děda. "Jeden kluk z kapely." "Aháá..." pronesl děda s tajemným podtónem a víc se nevyptával...