Byl tu nový

Byl tu nový, nikdo ho neznal. Ani já ne, ale přišlo mi, jako by jsme se znali už mnoho let.
Už při prvním pohledu do jeho hlubokých, modrozelených očí na mne tento dojem zapůsobil. Měl krásné, bílé, zářivé zuby, které jakoby chtěly zaujmout pozornost. Jeho husté vlasy, černé jako uhel, byly načesány na slušivou patku. Byl štíhlý, zdálo se i, že sportovně založený a vysoký. Nejde ani tak o to, jak vypadal, ale o to, co měl v hlavě.
Byl velice inteligentní, vždy věděl, co a jak. Uměl si poradit se vším, co dostal do ruky. Byl i citově založený.
Nikdy nezkazil srandu, rád se smál čemukoliv, co bylo vtipné. Nerad na sebe upozorňoval, neměl to rád. Bylo mu nepříjemé, když se na něj lepili všichni okolo. Měl přátele i nepřátele, s nimiž si dokázal poradit. Milovala jsem ho. Vlastně, pořád ho miluji.
Poté, co vyšel základní školu, šel studovat. Studuje doteď, a mé city k němu zůstali doposud nevyjádřeny. A prozatím i zůstanou. Sice jsou mé sympatie k němu silné, ale nechci udělat mezi námi propuklinu, která by zůstala nevyplněna navždy.
Ale i ty nejbláznivější sny se mohou stát skutečností...