Ztracená láska

Slyším,jak za mnou běžíš.
Kdybych měla po ruce klacek,hodila bych Ti ho pod nohy,jak si to dělával Ty mně.Byla sem moc zaslepená láskou na to,abych poznala,jaký opravdu jsi.
Někdy prostě nejde zapomenout.Problém je w tom,že člověk ty krásný chvíle rychle zapomene,ale ty špatný prostě nesmažeš ani gumou.
Pořád za mnou utíkáš.Nesmím se otočit!Nejde zahodit ty dva měsíce,cos mi ubližoval.To chceš dohonit ten promarněnej čas?Tu dobu,kdy si objímal nejen mě,ale i tu nafintěnou káču odvedle?
Ne,tohle nejde.Musím se Tě zbavit!
Všech myšlenek na Tebe.Musí to jít!!!
Támhle jsou dveře.Musím se k nim dostat.
Zlatá klika.Od čeho asi bude?
Jdou otevřít ztěžka.Nesmíš mě dohnat!!
Najednou se zastavíš.Nechápu to,mám srdce až v krku.
Běžím dál.Musím Ti utéct i všem těm vzpomínkám na Tebe!!
Ztrácíš se mi za zavřenými dveřmi.
Máš vyděšený pohled.Proč??
Otočím se směrem ode dveří a pohltí mě ostré světlo.
Pocítím ostrou bodavou bolest.
Už vím,co Tě vyděsilo.Přehlédla sem nápis na dveřích.
Stálo tam:´´CHODBA SMRTI´´….