Jako poprvé 1. díl

Roman si užíval chvíle pohody a klidu ve svém prosezeném gauči. Podnik každoročně vyhlašoval týdenní odpočinek všem strojům, a tím se naskytla příležitost vyrazit někam na výlet, či prosluněnou dovolenou. Letos to ale nevyšlo. Manželka Klára dovolenou nedostala a Roman se ocitl v beznadějné situaci, kterou si zpříjemňoval sportovními přenosy a procházkami do místní osvěžovny.

Toho dne byl před domem trochu větší nepořádek, než bylo obvyklé. Do činžovního domu se stěhovala nová nájemnice. Stěhovácká četa ve stejnokroji brala jeden kus nábytku za druhým. Člověk se až divil, co všechno se do toho bytu může vejít. Roman se náhle začal zajímat, o koho jde.

Zajímalo ho to, jelikož se žena stěhovala ihned naproti přes chodbu. Byl slyšet dupot po schodech a hekání pánů, když se snažili něco vecpat skrze futra. Žena se zdála být velice atraktivní a pohledná. Krásně střižené blond vlasy a přiléhavý trikot se Romanovi velice zamlouvali. Připadal si jako záclonový špeh, ale nedalo mu to. Skrze kukátko zkontroloval sousedčino pozadí.

Krásně se ohnula, když si sundávala botičky. Nemohl si pomoct a otevřel dveře, chtěl to zahrát, jako že zrovna někam jde, jen aby ji mohl pozdravit. Jééé, dobrý den. Koukám, že máme novou sousedku. Jo, dobrý den, jmenuji se Petra. Já Roman,“ představil se s velkorysým úsměvem a neodpustil si trochu vyzývavější pohled. Petra mu ho oplatila. Tak snad se vám tu s námi bude žít dobře, kdybyste cokoliv potřebovala, stačí zaťukat. Dobře budu si to pamatovat,“ odvětila Petra a s leskem v oku zavřela dveře. Dost možná, že se ještě koukla kukátkem na něho.

Jiskra přeskočila, říkal si v duchu Roman a seběhl schody, když už byl obutý, zajde si na jedno naproti. Venkovní teráska byla krytá od nenechavých očí sídliště. Byla umístěna celou svou plochou k lesu, a tím bylo zajištěno soukromí, které je v dnešní době, tak důležité.