Jasmin a Samuel 1.

Jasmin a Samuel 1.
Pohled Jasmin
Vítr mě šlehal do obličeje. Pršelo. Nevadilo mi to. Už jsem zažila i horší věci než tuhle cestu ze školy. A navíc jsem vítr naprosto milovala. Jako by mi z hlavy vyfukoval všechny zlé myšlenky. Tmavý deštivý večer s poryvy větru. I kdyby tudy jindy někdo chodil, dnes by tu nebyl. Jen moje matka měla ráda takové večery. Ale s ní už nikdy na procházku nepůjdu. A sama taky ne. Samuel mě nepustí. Jen do školy a zpátky, nebo s ním. Jen zpěv, mou největší vášeň mi vzít nemohl. Dál jsem chodila na hodiny, ale učitelka mi je dávala zadarmo. Občas jsem si pro sebe něco napsala a pak jsem to musela zpívat na koncertě.
Vítr mi šlehal do tváře a vyprázdnil mi hlavu. Už jsem skoro doma. Ty tři kilometry mi zase utekly moc rychle. V kapse mi začal zvonit mobil. Pochopitelně Samuel. Odmítla jsem to a vešla jsem na zahradu. Šerchán mě běžel přivítat. Pohladila jsem ho a otevřela jsem dveře do domu.
„Ahoj,“ řekla jsem a ignorovala jeho nasupený výraz.
„Telefon jsem ti nebrala, protože už jsem byla na zahradě. Ještě něco?“
„Nemáš čepici, šálu, dokonce ani kalhoty. Takhle nemůžeš chodit!“
„Proč ne?“
„Víš to moc dobře. Udělal jsem večeři.“
„Odkdy vaříš?“
„Od té doby, co se někomu líbíš,“ odpověděl. „A navíc jsou to jen chleby.“
„A odkdy se JÁ někomu líbím?“
„Přesné datum nemám.“
Fajn, řekla jsem a svlékla jsem se. Vešla jsem do kuchyně...

Do budoucna plánuje autorka (adminka) pokračovat :)

více zde: