KOUZELNICKÁ AKADEMIE ROSSENHAVEN- Příběhy ze školních lavic I

MUDLOVSKÁ ŠMEJDKA

Když jí přišel dopis z kouzelnické akademie Rossenhaven, pomyslela si, že je to jen hloupý vtip. Všichni v jejím okolí věděli, že je "divná". Měla zvláštní schopnosti, které si nikdo neuměl vysvětlit. Nikdo se s ní nebavil, měli z ní strach. Anebo srandu. Proto ten dopis roztrhala a vyhodila. Podobné vtípky už znala.
V dalších dnech ji však chodily další a další dopisy, ve kterých stálo totéž, co v tom prvním:


Vážený studente, vážená studentko.
Je nám ctí Vám tímto dopisem oznámit, že jse byl/a přijat/a na Akademii čar a kouzel
Rossenhaven. Doufáme, že dne 31. července 2010 budete připraven/a před Vašim domě přesně v
10.00. Proběhne předání informací a školních potřeb.
Těšíme se Vašeho zájmu studia na Akademii čar a kouzel Rossenhaven,
akademický profesorský sbor.

Ano, velice vtipné- pomyslela si Eleanor a dopis opět skončil zmuchlaný v odpadkovém koši. Jaké však bylo překvapení, když 31. července v 10.00 někdo zazvonil u dveří Steinovic domu.
"El!" křikla na svoji dceru paní Steinová. "To je pro tebe! Máš tady návštěvu!"
Eleanor si povzdechla a odložila knihu. Vstala však ze své postele a šla se zvědavě podívat, kdo si z ní vystřelil.
Na ulici však nestál žádný z jejích spolužáků nebo vrstevníků, nýbrž postarší muž s hranatými brýlemi a hustým šedým knírem.
"Dobré dopoledne."pozdravil muž a podal ji ruku, kterou Eleanor zdráhavě stiskla. "Jmenuji se Zopn Horsky a učím na akademii Rossenhaven předmět, který se jmenuje Bestiář."
Eleanor na něj chvíli udiveně hleděla, pak se ale rozesmála."Tak můžete vylézt!" křikla do ulice. "Prokoukla jsem ten váš vtip."
"Obávám se slečno Steinová, že tohle není vtip. "odvětil Zopn Horsky hlubokým hlasem.
"Jo, zrovna vaše jméno to dokazuje." ušklíbla se Eleanor a opřela se o dveřní panty. "Zopn Horsky... horší jméno jste nemohli vymylset. Tak ubohé, pane. Kolik vám za to zaplatili?"
"To jméno je ve světě kouzelníků velice běžné." zamračil se údajný "profesor" a lehce zčervenal. "A mohu vám slečno i dokázat, že si z vás nedělám legraci."
V tu chvíli, kdy to dořekl, vytáhl z kapsy podlouhý dřevěný klacík, kterým mávl ve vzduchu a vyletělo z něj několik malých žlutých ptáčků.
"To je obyčejný kouzelnický trik." odvětila Eleanor a protočila oči. Zopn jen pokrčil rameny a opět mávl tím "klackem". V tu chvíli Eleanor ucítila, jak už se nedotýká země. Pohlédla na své nohy a uviděla, že je několik stop nad podlahou. Polekaně zavřeštěla.
Do chodby se vřítili její rodiče. "Co se to tu děje?" vykřikl její otec.
"Mami, tati," řekla Eleanor, když konečně přistála na zemi, "asi jsem čarodějka."

Eleanor nikdy nečekala, že by z toho, že je jiná, mohla mít ona nebo její rodiče takovou radost. Ale po návštěvě profesora Horskyho se tak stalo...

"El, dnes je tvůj první školní den, netvař se tak ztrápeně." řekl jí otec, když konečně vyrazili autem do její nové školy. Eleanor jen něco zamumlala a dál hleděla ven z okna. Moc se tam těšila, ale měla zároveň strach, že i tam bude jiná. Přeci jen nepocházela z čistokrevné kouzelnické rodiny, jak ji informoval profesor Horsky.
Cesta byla dlouhá. Trvalo jim sedm hodin, než konečně dorazili k obrovské železné bráně s nápisem "Rossenhaven". Eleanor se zhluboka nadechla. Vůbec nevěděla, co má od této školy čekat.
Po několika minutách se jim konečně naskytl výhled na školu. Všem v autě poklesla brada. Nebyla to škola, ale zámek! Jak pro princeznu...

Když se Eleanor se svými rodiči loučila ve velké školní hale, kde se teď hemžila spousta studentů, popadl ji zvláštní smutek. Celý školní rok tu bude bez rodičů. Co si jen bez nich počne? Vždy, když měla nějaký problém, byli tu pro ni. Teď však budou stovky kilometrů daleko.
"Děvenko," oslovila ji matka, jako by jí četla myšlenky, "vždy nám můžeš napsat nebo zavolat. A navíc jsou i návštěvní dny. Pokusíme se tě alespoň jednou do měsíce navštívit."
"To po vás nemohu chtít." vyhrkla Eleanor. "Je to strašně daleko, stálo by vás to tolik peněz! Navíc je mi už panáct, dokážu se o sebe postarat sama."
"O tom přeci nikdo nepochybuje." podotkl její otec.
"Miláčku, budeme muset jet." řekla jí matka a objala ji kolem ramen. "Kdyby něco, napiš, a my si pro tebe okamžitě přijedeme."

Eleanor se rozloučila se vými rodiči i se svojí mladší sestrou. Přepadl ji sice stesk po rodině, ale zároveň se těšila na nové lidi, kteří by mohli být stejně podivní jako ona.
El konečně vzala do ruky svůj veliký kufr a chystala se vyrazit směrem k profesorce, která k sobě povolávala prváky. Jenže do ní někdo vrazil. Kufr jí vypadl z ruky a rozsypal se po celé podlaze. Ani Eleanor neudržela rovnováhu a tvrdě dopadla na podlahu.
"Dávej přece bacha!" ozval se nad ní klučičí hlas. Eleano vzlédla. Nad ní se tyčil vysoký svalnatý blonďák, jehož pohledný obličej teď hyzdil posměšný úšklebek.
Eleanor se lehce zamračila, což ho rozesmálo.
Čemu se tak směješ, Aarone?" ozval se za ním pisklavý dívčí hlas. To zřejmě dorazili klukovi "přátelé". Stáli za ním dvě blonďaté barbíny a tři další svalnatí hromotluci. Všichni na ni povýšenecky hleděli.
"Fuj," řekl jeden z kluků, "mudlovská šmejdka. To aby ses ihned vykoupal, Aarone."
Všichni se zasmáli. Eleanor cítila, jak rudne. Bylo to trapné.
"To bych řekl." ušklíbl se kluk, který se jmenoval Aaron. Poté se sklonil přímo k Eleanor. "Dej si na mě pozor, ty mudlovská šmejdko." A poté společně se svojí partou odešel.

"Nic si z toho nedělej." ozval se dívčí hlas. Nad Eleanor stála zrzavá dívka a podávala jí ruku. Eleanor jí vděčně přijala.

"Jsou tu všichni takoví?"zeptala se jí Eleanor, když se sehla ke svému kufru a začala do něj skládat svoje rozházené oblečení.
"To netuším." odvětila dívka a sehla se také, aby Eleanor pomohla. "Jsem tu prvním rokem. Mimochodem, jmenuji se Anna Turnerová."

První dny na Rossenhavenu byly smíšeně dobré i zlé. Eleanor se s Annou staly nejlepšími přítelkyněmi a El si ve své třídě našla spoustu nových kamarádů, Aaronova parta si ji však k její smůle vybrala jako svého obětního beránka. Téměř denně ji obtěžovali. Laura Abelesová a Donna Labattová, jak se jmenovaly ty dvě blondýny z Eleanořina prvního dne, ji ponižovali každou volnou chvilku. Pomlouvaly její styl oblékání, na chodbách jí podrážely nohy a kouzly jí trhaly školní tašku, zatímco kluci z Aaronovy party jí nadzvedávali sukni a posmívali se jejím kalhotkám. Zpočátku z toho byla Eleanor opravdu zoufalá, ale s pomocí přátel se jí to podařilo překonat. Navíc Anna se ukázala být jejich velikým konkurentem a za několik dnů z blondýnek byly modrovlásky a jejich obličeje zdobily uhry.
Tolik se s Annou nasmály! Její kamarádka nestrpěla, když ji šikanovali. Snažila se jim to oplácet, jak jen to bylo možné. Ale tolikrát kvůli Eleanor měla Anna školní tresty, jelikož Laura a Donna se ukázaly jako vlivné a velmi bohaté studentky, jejichž rodiče zasedávali ve školní rodičovské radě. Proto se Eleanor rozhodla nechat se raději šikanovat, než aby dále trestali Annu. Proto od té doby mlčela o všem, co jí provedli.
Aaron se však stal nejhorším tyranem. Nešikanoval ji jako ostatní, týral ji psychicky. Pokaždé, když ji někde potkal, říkal jí mudlovská šmejdko a vyprávěl jí o tom, jak je její rodina chudá, a že jí rodiče nenávidějí, proto za ní ani jednou nebyli na návštěvě. Eleanor z toho byla vyděšená. Nenáviděla Aarona Stebnera z celého svého srdce. Kvůli němu začala trpět nočními můrami o tom, že ji její vlastní rodina odvrhla kvůli tomu, že je jiná. Každý den volala domů, aby se přesvědčila, že ji mají rádi.

Poté konečně nastal den, kdy ji přijeli rodiče navštívit. A přijel s nimi i její starší bratr Lucas.

"El, co se děje?" zeptala se jí smutně matka, když došli do jídelny. Posadili se k nejmenšímu stolu, dál ode všech. "Vždy jsi zněla tak spokojeně, říkala jsi, že sis tu našla přátele. V poslední době mi ale zníš dost utrápeně. Dělá ti tu někdo něco zlého?"
"Ne mami, já jen..." Eleanor se zhluboka nadechla. V tu chvíli okolo nich prošel Aaron. Pohlédla na něj. V tu chvíli se rozplakala.
Lucas její pohled zachytil. Zamračil se a uchopil sestřinu ruku, která se v té jeho obří ruce ztrácela. "Nikdo nebude ubližovat mé malé sestřičce." zavrčel. Když Eleanor uviděla směr, kterým Lucas hleděl, vyděsila se.
"Ne Lucasi, to nesmíš!" vykřikla, když se ryclostí blesku zvedl ze židle a vrhl se k Aaronovi, kterého okamžitě obestoupila jeho parta. Lucas se však k němu dostal dřív a chytil ho pod krkem. Silou ho přimáčkl ke zdi.
Eleanor na něj křičela, ať mu nic nedělá,ale její bratr si jí nevšímal. Jen hleděl Aaronovi, se kterým ten výstup ani nepohl, přímo do očí a řekl: "Nevím, co děláš mojí sestře, ale ihned toho nech. Nikdo nebude ubližovat mojí Eleanor, slyšíš? Nezajímá mě, jestli jsi čaroděj či co, jen nech mou sestru na pokoji. Nebo si tě najdu a zabiju tě."
"Lucasi!" zhrozili se Eliny rodiče, když se konečně prodrali davem, který je obkolpoval. Jejich syn se k nim otočil a pustil Aarona.
"To nic mami." uklidňoval paní Steinovou."Už jsem to tu vyřídil."

Další dny byly pro Eleanor přímo utrpením. Nemálo lidí obdivovalo jejího mudlovského bratra pro jeho odvahu, ale ti, kteří milovali Aarona, ji kvůli tomu nenáviděli. A tentokrát to nebyli jen členové jeho party, ale i fanynky, které ho obdivovaly pro jeho krásu.Její průměr v hdnách se zhoršil. Eleanor se stáhla do sebe a s nikým nekomunikovala, ba ani se svými přáteli ne. Proto uvítala, když nastal konec školního roku a ona se tak mohla vrátit na dva měsíce domů...

Prázdniny utíkaly příšerně pomalu. I přesto, že se na ně Eleanor těšila, raději by už byla zpět ve škole. Tak moc se těšila na Annu a ostatní kamarády! Denně si s nimi psala a ode všech dostávala rady, jak se zbavit otravné Aaronovi party. To Eleanor velice pomohlo. Když konečně nastalo prvního září, cítila se mnohem silnější.
"El!" křičela už z dáli Anna, když stála Eleanor s rodinou ve školní hale, a vrhla se své kamarádce kolem krku. "Páni, sluší ti to. Nějak jsi nám... vyspěla!"
"Ale prosím tě." obdbyla ji Eleanor, ale pravdou bylo, že Anna nebyla jediná, kdo si její změny všiml. Ano, vlasy jí narostly o dalších pár centimetrů a vzhledem k jejich délce se jí začaly mírně vlnit. I její tělo dostalo nový vzhled- boky se jí zúžily, zato prsa se jí o něco zvětšila. Eleanor nikdy netušila, že se za dva měsíce může o tolik změnit, ale její lékař jí řekl, že je to v jejím věku naprosto v pořádku, že každá dívka dospívá jinak.
"To je ten kluk, co tě minulej rok šikanoval?" ozval se Lucas a Eleanor pohlédla směrem, kterým hleděl. Aaron se vůbec nezměnil. Jen bylo divné, že se kolem něj neochomítala ta jeho pitomá parta. Jen tam stál se svým otcem, který mu byl nesmírně podobný. Poté pohlédl přímo na ni a jejich oči se na okamžik střetly. El se okamžitě odvrátila, nechtěla, aby jí načapal, jak na něho civí. Ale neušlo jí překvapení v jeho pohledu, když se na ni podíval.
"Jo, to je on." odpověděla Lucasovi. "Ale nic mu nedělej, od té doby, cos ho chytl pod krkem, mi nic nedělá."
Lucas se samolibě usmál.

Eleanor se rozloučila se svými rodiči a vydala se s Annou do ložnice, kam si odnesly své kufry.
"Víš, co se bude na letošní Halloween dít?" ptala se Anna, když dorazily do pokoje, který společně sdílely. "Bude maškarní ples!"
Eleanor se mírně zamračila. "Ale proč?" optala se. "Já jsem myslela, že kouzelníci neslaví Halloween, že jen uctívají mrtvé a svaté."
"To ano, ale na Rossenhavenu se každých pět let koná Maškarní ples, je to místní tradice. A tento rok 2011 je náš!"
Eleanor se zasmála. "Ty jsi stejně praštěná." odvětila a její kamarádka na ni zvesela zamrkala.

Druhý školní rok začal podobně jako ten předchozí. Opět si na ni zasedla Aaronova parta, ovšem Aaron byl nezvykle tichý. Jen na ni hleděl pokaždé, když okolo něj procházela. Šíleně ji to znervózňovalo, myslela si, kdy ji zas něco provede, ale ta chvíle nepřicházela.
"Zítra je náš velký den!" zavískla Anna na svoji přítelkyni, když ji našla v knihovně. Knihovnice ji napomenuly, ale ona je nebrala navědomí. Přiřítila se ke své smějící se kamarádce a posadila se vedle ní do křesla. "Tak v čem půjdeš?"
"To ještě nevím." odpověděla Eleanor a znervózněla. "Dneska mi má přijít od mamky balíček, nějaký kostým mi prý posílá. Jen doufám, že mi dojde."
"A co když ne?" povytáhla Anna obočí. Na to jen Eleanor pokrčila rameny.
"A cy si vezmeš ty na sebe?"
"Já půjdu za kočičí ženu." zachichotala se Anna. "Budu celá v černé kůži a vezmu si bičík a kočičí uši."
"Bičík?" vyprskla Eleanor. "A není to trochu... no, sexistický?"
"No a co?" zamrkala Anna nevinně a Eleanor se rozesmála.

K Elinu velikému štěstí ten den přišel balíček s jejím kostýmem na nadcházející ples. Nadšeně s Annou běžely do ložnice, kde se usadily na postel. K balíčku v hnědé staré krabici byl vzkaz od paní Steinové:
Milá Eleanor,
posílám Ti šaty na Tvůj školní ples. Myslím, že v těchto ti budou i ty nejhezčí holky na škole závidět.
Tvá milující máma.
Eleanor zaklela. "Ježíši, ona si myslí, že je to normální ples a poslala mi šaty!" vydechla El.
"No a co?" namítla Anna. "Tak půjdeš za pronceznu. Ukaž je, rozbal to!"
Eleanor svoji přítelkyni poslechla a roztrhala krabici. Šaty, které z ní vypadly, byly ty nejkrásnější, jaké kdy Eleanor viděla.
"Proboha..." vydechla Anna. "Ty jsou překrásné." Ano, byly překrásné, ba přenádherné. Měly zelenkavě žlutou barvu a byly lehké jak peříčko. Byly dlouhé až na zem. Srdíčkový korzet zdobily žlutozelené růže, ze kterých vystupovaly zelenkavé lístečky a bílé slzičky. Těmito květinami, lístky i slzičkami byla poseta část lehounké síťkované sukně, která se vzadu prodlužovala ve vlečku. Ano, byly to nádherné šaty...

"Dělej Eleanor, za chvíli to začíná!" křičela Anna na svoji kamarádku a splašeně pobíhala po ložnici. Nemohla najít svůj ocas ke kostýmu, což považovala za něco "nehorázného". Eleanor stála jen v korzetu a punčochách před zrcadlem a sudavala si natáčky, kterým Anna říkala "pěkná blbost", vlasy si totiž upravila pomocí kouzel.
"No jo prosim tě." zamumlala El s pinetkami v puse.
"Bože, já jsem ale blbka!" vydechla si Anna, když zjistila, že má ocas už dávno připnutý ke svému kostýmu, což se jí Eleanor snažila už nejméně hodinu říct. "A co ty? Tobě to trvá nějak moc dlouho. Kdybychom měli nějaké partnery..."
"Jenže my je nemáme." přerušila ji uštěpačně Eleanor a konečně si připnula poslední sponku. Pohlédla na svoji kamarádku. "Jdeme na ples společně, jako dvě lesby."
"Prosím tě." mávla rukou Anna a přihopkala k ní. "Máš úžasné vlasy, jen tmu něco chybí." Anna vyřkla zaklínadlo a mávla hůlkou. El na sebe pohlédla do zrcadla. Její dlouhé plavé vlasy se jí teď kroutily v prstýnkách do půli zad a na temeni byly sepnuté několika pinetkami. Navíc jí teď vlasy zdobily stejné kytky, které měla na šatech. "Teď je to dokonalý." podotkla Anna.

Společně se v půl sedmé vydali do Společenské haly v Západním křídle, kde se ples konal. Chodby byly plné štěbetajících studentů. El a Anna si okamžitě v hale sedly na dvě volná místa přímo u parketu, kde teď stála ředitelka a měla proslov.
Ples byl úchvatný. Eleanor v životě nic tak krásného neviděla. Stěny zdobily svíce, které vrhaly krvavé stíny, ze stropu vysely klece plné koster a vřískajících lidí od krve, ve vzduchu se vznášely vydlabané dýně , v rozích byly obrovské pavučiny s velkýma pavoukama.
Po Společenské hale tančily stovky studentů s tolika odlišnýma maskama- jedni vypadali jako pravé zombie, jiní byli zase převlečeni za upíry, vlkodlaky, ale také za mudlovské superhrdiny jako Spiderman, Superman nebo Zoro a spousta dalších úchvatných převleků.

Eleanor a Anna společně tancovaly a smály se společně s ostatními jejich přáteli. Dlouho trvalo, než si konečně šly nachvíli odpočinout.
"Mám žízeň." vydechla Anna, když se posadily. "Jdu se porozhlédnout po něčem k pití. Chceš něco přinést?"
"Když budeš tak hodná." přikývla Eleanor a ztěžka oddechovala. Anna na ni zamrkala.
"Zoro z tebe nemůže spustit oči." zašeptala jí do ucha a poté se ztratila v davu. Eleanor však v hale zahlédla mnoho chlapců, kteří byli převlečeni za Zora, nikdo se na ni však ani jednou nepodíval.
Když začali hrát pomalou písničku, ozval se vedle ní chlapecký hlas: "Smím prosit?"
Eleanor naskočila a pohlédla na Zora, který se objevil před ní a nabídl jí ruku. BYl však dokonale krytý, že nepoznala, kdo to je. Ale přikývla.
Zoro byl o hlavu a půl vyšší než ona, přesto se jí s ním tančil dobře. Měl ladné pohyby a jemný stisk.
"Kdo jsi?" zeptala se ho Eleanor.
"Jsem tvůj tajný ctitel." odpověděl tiše.
"Můj tajný ctitel?" nechápala Eleanor. Zoro jen přikývl.
Chvíli byli oba ticho. Jen tancovali dál. "A znám tě?" zeptala se El. Zoro pokrčil rameny.
"Na tom nezáleží." odpověděl po chvíli. "Stačí, že znám já tebe."
V tu chvíli ji políbil.Jeho rty byly tak teplé a měkké, že nebylo možné, aby mu polibek neopětovala. Jeho polibek byl tak něžný, tak pomalý, že Eleanor nebyla schopna vnímat nic jiného než ty úžasné rty. Jenže se ozvalo něco, co ji vrátilo zpět na zem.
"Hele kluci, Aaron se líbá s tou mudlovskou šmejdkou!!!" V tu chvíli Eleanor okamžitě otevřela oči.

"No nekecej!" vykulila oči Anna, když ji o několik minut později Eleanor odvyprávěla to, co se jí stalo. "Vážně to byl Aaron? Aaron Steibner?"
"Nekecám ti, vážně to byl on!" zaskučela Eleanor a opřela se o studenou zeď na chodbě před Společenskou halou.
"A cos udělala, když jsi zjistila, že je to on?"
"No... dala jsem mu facku. A utekla jsem."
Anna se zasmála. "Vážně jsi mu dala facku?"
"Jo." zamumlala Eleanor a napila se svého nealkoholického punče. "Nikdo ze mě blbce dělat nebude."
Z rozhovoru je vyrušily rozčilené hlasy, které se k nim blížily.
"...ses líbal s tou mudlovskou šmejdkou!"
"Mě ale nezajímá, co si myslíš, Kadowe!"
"to je Steibner a ten vazoun z jeho party." zašeptala Anna, ale Eleanor ji vyzvala, ať je tiše. Rozhovor pokračoval.
"Ale tys nás zradil, Steibnere!" vyjel na něj další hlas, který tentokrát patřil Trinidadovi, opět kluk z Aaronovi party.
"Nikoho jsem nezradil. Nemůžu za to , že jsem se do ní zabouchnul!" ohradil se Aaron.
V tu chvíli jejich parta dorazila až k místu, kde seděla Anna s Eleanor. Aaron se zastavil a pohlédl na ni, v obličeji žádný výraz. Jen hleděl. Eleanor se zastavilo srdce, přestala dýchat.
"Tady ji máme, tu zasranou mudlovskou šmejdku." ušklíbl se Kadow. Obrátil se na Aarona. "Říkals, žes nás nezradil, proveď jí něco. Roztrhej jí šaty nebo jí řekni, co je její rodina zač!"
"Ne." zašeptal Aaron. Všechny přítomné ta odpověď překvapila.
"Cos to říkal?" zeptal se Trinidad.
"Ne, neudělám to." odpověděl mu Aaron, tentokrát nahlas.
Trinidad zalapal po dechu, ale Kadow se ušklíbl. "Neuděláš to?" řekl škodolibě. "Tak to uděláme my!"
Trinidad odhodil vřeštící Annu stranou a společně s Kadowem se vrhli na bezbrannou Eleanor. Kadow ji silně chytil za ruce, až Eleanor vykřikla bolestí. Trinidad jí začal trhat šaty.
"NE!" zařval Aaron a vrhl se na svoje dva kamarády. Odtrhl je od Eleanor, která se okamžitě vrhla ke zvedající se Anně a poklekla k ní. Společně sledovaly rvačku mezi nejlepšími přáteli, která však netrvala dlouho, poněvadž někdo zavolal profesory. Horsky a Jensen popadli Kadowa a Trinidada a odtrhli je od Aarona.
"Co se to tu děje?" zamračil se profesor a rozhlédl se kolem. Když uviděl mě a Annu, popadl Aarona za límec a zatřásl s ním. "Zase jsi někoho šikanoval?" rozkřičel se na něj. "Co z toho máš, když mlátíš holky?"
"To ale nebyl on." ozvala se Eleanor. Profesor na ni upřel překvapené oči. Steibnerova rodina totiž byla proslulá svojí nenávistí k mudlovským lidem.
"Cože?" optel se profesor Jensen, jako by špatně slyšel. "Nemá cenu zapírat, děvče, bude řádně potrestán..."
"Ale opravdu to nebyl on!" přidala se Anna. "Snažil se ubránit Eleanor před těma dvěma." kývla hlavou ke Kadowovi a Trinidadovi.
"Je to pravda?" zeptal se Jensen Eleanor. Ta přikývla. Profesor tedy pustil Aaronův límec a omluvil se mu. Poté rozpustil sešlost, která se okolo nich seběhla a společně s Horskym odvedl Kadowa a Trinidada do ředitelny. Anna se zvedla a řekla, že si zajde na ošetřovnu.
Eleanor zůstala s Aaronem sama. Ten se jí neodvážil pohlédnout do očí a jen se sesunul podél zdi na podlahu. Eleanor si k němu přisedla. Vytáhla z pod sukně kapesníček a utřela Aaronovi krev ze rtů. Aaron zavřel oči a povzdechl si.
"Všechno jsem to podělal." zašeptal.
"Cos podělal?" zeptala se tiše Eleanor a otřela i jeho zakrvácené obočí.
"Všechno! To s tebou..."
"Co tím myslíš?"
Aaron konečně otevřel oči a pohlédl Eleanor do tváře."No že jsem do tebe zamilovaný. Už od první chvíle, kdy jsem tě poprvé uviděl."
Eleanor si povzdechla a stáhla ruku z jeho obličeje. "Jo, to tvoje chování tomu nasvědčovalo, to teda ano."
Aaron zaklel apřikryl si obličej dlaní. "Vím, choval jsem se hnusně. Šikanoval jsem tě, říkal jsem věci, které ti moc ubližovaly. ALe to byla maska..."
"Maska?" nechápala Eleanor. "Byla to maska? To, cos říkal o mých rodičích- že mě nenávidí pro to, jaká jsem- to byla maska? Děláš si ze mě srandu?!"
"Nikdy jsem to nemyslel vážně! Jsem z rodiny Steibnerů, ti vždy nenáviděli mudly. Myslel jsem, že jsem jako oni- jako můj otec nebo můj děd! Ale když jsi přišla ty, všechno se v mém životě obrátilo. Myslel jsem jen na tebe. A to mě vyděsilo! Chtěl jsem si dokázat, že jsem synem svého otce, že i já nenávidím mudly. Ale to, jak mi vynadal tvůj bratr, mi ukázalo, jak šeredně jsem se mýlil. Když jsem uviděl ten výraz té bolesti v tvé tváři, to mě totálně odrovnalo. Nebyl jsem schopný se na tebe jenom podívat! A dnes jsem konečně dostal odvahu k tomu, abych ti vyjádřil své city. Ten polibek..."
"A nechal ses kvůli mě zbít?" optala se tiše Eleanor. Aaron jí pohlédl přímo do očí.
"Žádná moje bolest se nemůže vyrovnat tomu, co jsem ti způsoboval já." odpověděl jí. "Moc rád bych si přál, abych to mohl vše vrátit zpět a my mohli začít od začátku."

Eleanor na něj hleděla dlouhou chvíli, než mu odpověděla. On to ticho nepřerušoval, čekal, co mu na to řekne. Čekal trpělivě, ale přesto se bál. Tolik jí ubližoval.
"V tom případě," řekla Eleanor a napřímila se, "jmenuji se Eleanor Steinová."...