Láska a Bolest

Tato povídka je o holce do které sem zamilovaný tak moc až každý její chybný krok mě ničí a bojím se že jednoho dne nevstanu že mé srdce strachem pukne z událostí které někdy i špatně pochopím.Svět je velká kniha kterou čtete ale nevíte jak se bude vyvíjet někdy jde dobrým směrem někdy špatným možná jste zažily neumím to popsat snad bez dechu noci nespávat hlava mi promítá proč dělá různé věci co za nebezpečí může holku potkat a čím by mě mohla ranit nechápu proč se mi to promítá stačil mi jeden špatný zážitek a jedna cesta a dívku neskonale pohltila.Vše zlé jak se říkává je pro něco dobré možná je to volnost co každý každému bere ale důležité na tom je že ať se stane cokoliv snad ne nic zlého tak dokud mé srdce pučí i nebezpečným tempem vždy bych ji nechtěl ničím ublížit mnoho holek posuzuje strach a žárlení jako stejné ale není tomu tak strach zabíjí žárlení jen vyburcovává k agresi.Poznal sem spoustu párů mnohdy sem nevěděl jako kdysi jak komunikovat s dívkami a to mi dost zastínilo obzor nad krásou žen.Když milujete dívku celým srdcem jste výjmeční protože to se stává jen zřídka mnohdy vztahy nevydrží já někdy mám strach s toho že se znovu rozejdeme já bych to asi neudělal radši bych zemřel než říct lež že nemiluji už.Nejkrásnější co muž dá ženě je prsten ten sem dal své milované jako dar věrnosti,lásky a snad mě i více pochopí nevím jestli dary rozmazlují já říkám že ne každý si zaslouží dárek a o to více z lásky která tu právě je proč se mi líbil velký kámen jako srdce je jedno jaký prsten dáte v prstenu je síla je to dar na který nikdo nezapomíná a chrání ho po celý život vždy se k němu vrací každý.Já nejsem výmečný sem jen hrstka prachu ve vesmíru ale umím cítit a dost to na mě jde vidět možná je to tím že sem jiný než ostatní ale to ví asi každý že nikdo nikdy není stejný každý jsme nějaký teď tu ležím a mé srdce se psaním uklidňuje protože vím že si to má láska přečte věřím že až pozná sama sebe.Já sebe ještě prostě nechápu co se se mnou děje protože nikdy sem nepocítil takové city jako s jedninou osobou a to je moje nejmilovanější Adélka.Nelituji že se něco děje že mi někdy srdce ubližuje tím co neznám nebo nečekám jak se vyvine je to jako nemoc.Stesk,strach,touha každý to má a jak já říkám mnohdy žárlím a ani nechci vím že to co mi snad každý den dokazuje je jak sem nemocný že se neumím kontrolovat snažím se nebýt zlý bojím se že když ji řeknu že se mi něco nelíbí rozpláče se a já budu ten nejhorší co v jejím životě je.Miluji ji až ji tím někdy určitě deptám kolik ji napíšu a všechno jedno slůvko možná za týden by stačilo ale je to k nevydržení neříkat to nádherné slovo sice to říká každý ale z celé naší planety to slovo říkám jen jí protože pravda je v srdce.O její kráse bych psal snad měsíc každý detajly na jejím těle na její duši jediné co neznám je její myšlenky kéž bych je mohl číst :).Každý je zly a dobrý já sem ten dobrý a proto vím že dlouho nebudu žít možná jen po jejím boku jinak je pro mě svět jako velká pochodeň neznáma mnohdy zla.Tak pro ty co tohle čtou asi víte jak na tom jste vy sami nezahazujte ani minutu s tím koho milujete i když vás mnohdy raní u srdce nemůže za to ani vy jsme chodící úžasné bytosti a to co je za okny je zázrak příroda snad mé děti poznají co je strom :)