Láska je život

„Milovala jsem tě!“vykřikla dívka a do očí se jí hrnuly slzy. „Eriko, já…“ „Co ty?! Podvedl jsi mě!“vykřikla a jedna ze slz si vytvořila cestičku na její rudé tváři. Její srdce bylo nyní díky němu roztříštěné na milion kousíčků. To on ji zradil. A ona byla pouhou další obětí. „Eriko, já tě miluju, tohle bych ti nikdy neudělal,“zašeptal chlapec. „Jenomže jsi to udělal,“zašeptala a vzlykla. „Už nikdy v životě tě nechci vidět. To já tě milovala. To ty mě ne.“vzlykla, otočila se a rozeběhla se pryč od něj. „Eriko!“vykřikl chlapec. Byl celý zoufalý. Co to udělal? Zradil ji, a přesto jí tvrdil, že ji miluje. Kopnul do kamínku před sebou a zatnul ruce v pěst. ‚Já jsem pitomec! Co jsem to udělal?!‘pomyslel si. Teď už však bylo pozdě na to, aby se za ní rozběhl. Aby mu odpustila. Protože takovýto hřích se odpustit nedá. Ne, pokud ho ona milovala a stále miluje. Podlomila se mu kolena a padl na tvrdou zemi, která uvítala jeho náraz. Začal pěstmi bít do země a po tvářích mu stekly dvě, tři slzy, jež se zaleskly v posledních paprscích slunce. Vzlyknul a trhnul sebou, když slyšel přibližující se vlak. Kdyby mohl vstát, tak by to udělal, ale jeho bolest v srdci mu to nedovolovala společně s jakousi silou. Pokoušel se uniknout a sledoval světla vlaku, která se k němu přibližovala. Vykřikl a trhal sebou ze strany na stranu, jenomže vstát nemohl. „Eriko!“vykřiknul, když od něj vlak byl pouhé tři metry daleko. V tu chvíli se mračna, která celé město zahalovala do temného pláště, rozplynula a padl na něj zářivý bílý paprsek. Erika k němu přiskočila a odtáhla jej od kolejí. Oba dva lapali po dechu a hleděli si upřeně do očí. Přeci jen se stále milovali. Chlapec ji sevřel v pevném objetí a oběma stékaly po tvářích horké slzy. Ona jej zachránila… Ona byla jeho život.