Manželka na druhou {2/2}

"Joshi?" Vyděšeně sleduje zadýchaného manžela s kufrem v ruce.
"Můžeš mi vysvětlit, o co tu jde?" Vydává ze sebe Josh mezi prudkými nádechy a výdechy.
"Jak víš, kde jsem?"
"Z tvé práce mě nasměrovali do tvého hotelu a tam mi bylo oznámeno, že jsi tady. Potkal jsem Macy, tvou kolegyni." Odvětí suše, vlasy mu trčí do všech stran a udýchaně se je snaží narovnat na správné místo. Když jej Louisa v duchu poměří s Paulem, není zdaleka tak atraktivní, ani bohatý; přes to však k němu cítí cosi… podivného.
"Ach tak," vyhrkne Louisa zmítající se ve smíšených pocitech. Co teď? Paul v jejích očích zachytí paniku. Ví, že by je měl nechat, aby si vše vyříkali, ale nedokáže ji opustit. Musí jí pomoct zbavit se Joshe.
"Co kdybychom si v klidu promluvili stranou?" Pohodí ledabyle k hotelu naproti kavárně.
"Prosím," zadívá se mu upřeně do očí Louisa, zatímco po očku sleduje Joshovu reakci.

Když jsou v klidu v hotelovém apartmá, Louisa rudne, když stojí před prosklenou stěnou a vzpomíná, co se tu noc před tím dělo na pohovce, na které si hoví Josh. Paul v kuchyni zatím otevírá lahvinku chardonnay, které rozlévá do sklenic. Zvuk nože dopadající na prkénko po proříznutí sýra prolamuje více než nepříjemné ticho.
Josh se zavrtí na pohovce a po dlouhém přemýšlení pronese bez ostychů: "Miluješ mě ještě?"
Louisa se ale neotočí, aby mu pohlédla do očí. Místo toho pevně semkne rty a řasy přilepí k tvářím. Po jedné líci jí steče slza.
Paul přestal krájet sýr, skládá jej na bílý talířek a pokládá na stolek před pohovkou. "Nabídněte si," pronese zastřeně a vloží do úst jeden trojúhelníček vláčné pochoutky z rodinné farmy ve Francii. Josh si jej zmateně měří pohledem. Jak jen může být tak klidný, zatímco on se tu drží, aby vzteky nevyletěl z kůže?
Jako by se ani neobával toho, že by mu Josh mohl jednu pěkně po staru ubalit.
Paul poklidně dýchá a sleduje Louisu zkoumavým pohledem. "Nemiluje tě," utrousí jako by nic. Louisa i Josh na něj zmateně kulí oči.
"A co Penelopé?" Obrátí se Josh na svou ženu a svrbí ho pěsti. Nutí se nemyslet na ten Paulův zevnějšek.
"Nehraj to na naši dceru!" Vyjede Louisa a otočí se tak, aby na Joshe viděla. "Ta za nic nemůže."
"Je to vůbec moje dítě?" Znechuceně se zašklebí Josh, s bundou stále přehozenou přes ruku, jako by se každou chvíli chystal odejít. Sklenky s vínem i sýr zůstávají netknuté.
"Jak o tom můžeš pochybovat?" Louise změkne hlas. Josh by si nejraději vykřičel hlasivky, ale moc dobře ví, že to by mu ženu nevrátilo. "V té době jsem s tebou byla šťastná. Až posledních pár let mi lezeš krkem, když sedíš zavřený v té pracovně, nedbáš o sebe, ani o nás. Jde ti jen o kariéru a mě mrzí, že to nakonec odnáší Penelopé. Já jsem tě kdysi vroucně milovala. Tak jako jsem nikdy nemilovala ani Paula," střelí pohledem po Paulovi, který se zarazil se sýrem mezi zuby. "Copak to nechápeš?"
"Louiso," pronese zjihle Josh a vstává, aby ženu objal. Ta ale utíká ke kuchyňské lince, aby si opláchla obličej. V tu chvíli někdo klepe na dveře, Paul vstává a otevírá je. Úsměv mu mizí na rtech, když v nich spatří stát snědou brunetku. Louisa i Josh jí věnují zmatené pohledy. Je mladá - hodně mladá - je jí stěží pětadvacet, na čele a v bradě má piercing, na uších houpající se náušnice. Kaštanové vlasy s vyšisovanými prameny ledabyle zamotané do ohonu, na sobě černé pouzdrové minišaty přes jedno rameno. Paže má potetované obrázky, na očích veliké brýle s černými obroučkami, v jedné ruce kufr, v druhé černé lodičky s vysokými podpatky.
"Sladký domove," vzdychne a vrhne se Paulovi do náruče, jako by si snad ani nevšimla návštěvy. Políbí ho na rty. Paul šokovaný situací jí v tom nedokáže zabránit.
"Prosím?" Vyhrkne Louisa zmateně a otírá si obličej jedním z ručníků poskládaných na lince do vysokého komínku.
"Louiso, já -,"
"Nic mi nevysvětluj, Paule!" Vyjekne na něj a hodí po něm komínek ručníků.
"Co je to za hysterku?" Ušklíbne se ledabyle dívka a odebere se do ložnice.
"A tady to máš na stříbrném podnose," zavrčí Josh na Paula, udeří ho do nosu veškerou silou, kterou v sobě po vyčerpávajícím letu sebere, popadne kufr a druhou rukou Louisinu ruku. Ta se překvapivě nechá a ještě něco francouzsky zavrčí Paulovi do ucha.
"Na shledanou," zabouchne dveře a se slzami v očích se vysmýká Joshovi z ruky, aby dlaněmi zakryla své slzy.
"Joshi -,"
"Nic mi nevysvětluj." Zavrčí Josh, načež zjihne, odstrčí kufr stranou a přivine si ženu k sobě do své náruče - tam, kam patří. "Byl jsem pitomec, když jsem neviděl, co se se mnou děje. Byl jsem opravdu posedlý tím románem, začalo se mi to vymykat kontrole a já si toho ani nevšiml, promiň," šeptá jí do ucha. "Pochopím, když se budeš chtít rozvést, jen to prosím udělejme doma a ne tady. Ať má Penny oba rodiče. Udělejme to pro ni." Zaprosí a po tváři mu také steče slza, když si uvědomí, že je konec. Jeho manželství se právě rozpadlo. Oba dlouho mlčí a tisknou se k sobě, když Louisa odfrkne a políbí ho na tvář.
"Ty si myslíš, že já mám právo na to, rozvést se? Copak se mnou ještě chceš být po tom, co jsem ti provedla něco tak hrozného? Jak to, že jsem se ti nezprotivila?" Žasne Louisa.
Josh ji ale umlčí polibkem. Přes nepříčetnost chůvy a Penelopé v Monaku zůstanou ještě dva dny, aby Louisa dokončila potřebné obchody a také, aby ucelili svůj vztah. Své manželství. Něco posvátného, co oba do nějaké míry pošpinili.
"Nechtěla bys miminko?" Zeptá se Josh, když se po malém pokojíku pro dvě osoby s výhledem na oceán, prochází se sklenkou vína pouze v bermudách. Míří ke své ženě, která sedí na kuchyňské lince a ujídá maliny z misky.
"Myslíš to vážně?" V očích se jí mihne plamínek nadšení.
"Klidně se můžeme přestěhovat do Evropy, když ti to udělá dobře. Koneckonců - není to tady tak špatné."
"Chci zůstat doma. Doma v Americe." Pronese vážně. "A miminko bych si opravdu přála." Usměje se a přitáhne si Joshe k sobě. Možná není tak pohledný jako Paul, ale cítí k němu mnohem víc a přeje si zestárnout po jeho boku, zatímco od Paula očekávala pouze vášeň a sex. Puberťáckou lásku. Jenže už je starší. A musí dospět. "Ale mám jednu podmínku."
"A to?"
"Nebudeš pracovat jako magor," zašveholí a omotá mu pas svými dlouhými nohami, které po pár dnech na slunci nachytaly bronz.
"Tvé přání je mi rozkazem," šibalsky si ji k sobě přitáhne a přivoní si k jejím vlasům, které opět voní po kokosu. Jak on tu vůni miluje. "Už nehodlám promarnit další roky života s tebou, ale bez tebe."
"Chápu tě. Já také ne."


O rok později
"Michelle!" Penny vříská jako pominutá, zatímco Michelle, nová chůva, balí věci do cestovní tašky. "Děleej!"
"Neboj se!" Okřikne ji Michelle a popadne tašku. "Jedeme!"
Posadí dítě do svého mini coopera a hodí vedle jej tašku. Následně ji připoutá a zkontroluje dětskou sedačku. Nastartuje motor a vyrazí směrem k nemocnici.

"Tlač," vříská Josh a snaží se nevnímat sílu, kterou mu Louisa tiskne ruku. "Už to bude," chlácholí ji, a když má tu čest přestřihnout pupeční šňůru svého syna, nemá daleko k slzám. Sálem se řine brek dítěte a Louisa spokojeně a vysíleně oddechuje.

"Jak se jmenuje?" Penelopé se na svého bratříčka mračí.
"Broučku, proč se mračíš?"
"Protože bude mít kus mého pokoje!" Dupne si nožičkou. Michelle protočí panenky a Louisa se zachechtá.
"Ale nebude," ukonejší ji otec. "Budeme se stěhovat." Tím upoutá dceřinu pozornost.
"A kam?" Dětská očka jí svítí.
"Do Miami. Bude se ti tam líbit." Ujišťuje dceru.
"Jmenuje se James." Pronese Louisa chovající dítě v náručí. Očima vyhledá pohled svého muže a ten ji políbí na čelo.
"Miluju tě," zašeptá jí do ucha, ona se zatetelí blahem a políbí ho.
"Já tebe taky."