Povídka beze jména Kapitola první:Školní věk

Už dlouho hledám na celém internetu povídky které zahrnují více než tvrdé sexuální praktiky a erotiku ,nebo lásku a romanci.
Spojením těchto lidmi dohromady nedávanými tématy,snad v několika málo výjimkách,chci docílit zcela jiného pohledu několika postav sice nepravdivého a zcela fiktivního příběhu s několika fragmenty z mého dětství na tyto témata.Chtěl bych co nejvíce lidem vnuknout myšlenky,pravdy a nepravdy,něco k zamyšlení i věci které někteří zcela obejdou a budou se soustředit pouze na erotický obsah.Zapřísahám vás,soustředěním se do nejmenších detailů příběhu,spletitých a těžkých situací nebo i až přehnaně ironicky nebo vtipně vypadajících scén se vaše dojmy znásobí,pocity vyplují napovrch i když si přiznáváte tvář bezcitných lidí této moderní doby.
Vaše požitky při sebe ukájení nezůstanou jen u předehry,akce a vyvrcholení.Sami si domyslíte kousky příběhu nebo se vžijete do role herců tohoto příběhu a tato zkušenost vám dá více,než jen laciná povídka na polovinu stránky A4. Současně vás prosím o návrhy jména této povídky podle pocitů které ve vás vyvolá.Vymýšlejte vhodně a nepřehánějte.Nejde mi o srdcervoucí název nehodný obsahu.


Kapitola 1

Vše se začalo jak jinak než u rodičů.Matka s dlouhými kudrnatými vlasy a otec s vlasy rovnými.Nevím o genetice téměř nic až snad na několik útržků z vědomostních soutěží.Narodil jsem se jako malý blonďáček,tedy většina miminek.Svoji barvu vlasů jsem si udržel až do první či druhé třídy základní školy.Již ve školce mě pokládali za děvče přičiněním mých dlouhých vlásků.Měl jsem je rád,všude jsem se jimi chlubil a předčil i několik holek ze třídy.To zapříčinilo můj vstup do říše dívčích věcí.S klukama jsem si povídal úplně běžně ale v kolektivu holek jsem byl o něco víc.Pokládali mě za jistotu,udržel jsem několik tajemství a úspěšně jsem znal techniky jak se někomu líbit,většinou klukům nebo jak si naopak přiblížit vztah k děvčeti.Postupem času jsem také pomalu zjišťoval že nejsem příliš nakloněn módě chlapeckých kalhot a košilí ale mnohem více prahnu po krátké kostkované sukýnce,punčocháčům a sytě barevnému tričku s ramínky.Doma ani ve škole jsem nedával nic znát,ale při sebemenší chvilce samoty,například před spaním nebo ve vaně,jsem přemýšlel jak si splnit sen obléknout si dívčí šaty.Každou volnou chvíli jsem uvažoval o provedení plánu půjčit si úbor na tělocvik od nějaké mojí spolužačky.Tento sen se mi naplno splnil až někdy v páté třídě a zkoušení dívčích věcí vyvrcholilo láskou k botám na podpatku ve třídě osmé,kdy deváťačky měly šatnu hned vedle nás.Není šatna jako šatna a ve školách je problém vyřešen většinou svařenými tyčemi a pletivem.
Jednou po vyučování jsem čekal v šatně na doučování z angličtiny.V šatnách jsem byl sám a proto jsem vyžil situace.Zul jsem se a potichu jsem se proplížil k místu kde jsem vytáhl z druhé šatny pár kozaček a obul si je.Byl to nádherný pocit když mi nohu obalila hřejivá látka až pod kolena.Podpatky nádherně klepavě zvonily o kachlovou podlahu a já se procházel po téměř prázdné škole.V naší malé základní škole jsme měli jen 6 tříd od čtvrté do deváté třídy.Zbytek byl v jiné školní budově hned vedle školky v jiné části obce.Bylo to báječné.