Navždy spolu (18.část)

Laura se převalovala v posteli, nevěděla, jak si má lehnout. Vzbudila se už asi před hodinou a od té doby nemohla zabrat. Vyzkoušela všechny možné způsoby ležení, ale pořád ne a ne usnout. Nakonec to vzdala, prostě jen ležela a najednou si začala uvědomovat, že si nepamatuje, jak se dostala do postele. Přemýšlela a snažila si vzpomenout na poslední věc, kterou si pamatovala. Vybavilo se jí, jak ležela na gauči a měla položenou hlavu u Matěje na klíně. Vzpomněla si, jak jí Matěj hladil ve vlasech a zaplétal je a pak..? Musela jsem usnout, zněl závěr v její hlavě.
Zvedla se z postele, protože se rozhodla, že se půjde podívat jestli Matěj ještě spí. Vyšla potichu z pokoje a sešla schody tiše jako kočka, která číhá na myš. Když sešla všechny schody, šla do obýváku a uviděla Matěje, jak leží na gauči. Nebyl vůbec přikrytý, ale nevypadalo to, že by mu byla zima. I přesto se Laura vrátila do svého pokoje a vzala deku z postele. Poté s ní Matěje přikryla a šla do kuchyně. Vzala si prášek, který dostala v nemocnici na ty bolesti a pak se dala do přípravy snídaně. Namazala chleba marmeládou, máslo už totiž nebylo. Do skleniček nalila malinovou šťávu a ze skříňky vyndala sušenky, které naskládala na talířek. Všechno tohle dala na tác a odnesla do obýváku na stůl, ze kterého odnesla prázdné hrníčky od čaje. Poté se vrátila, podívala se na hodinky, bylo už půl jedenácté, nejvyšší čas vstávat.
Sehnula se ke gauči a dala Matějovi pusu na tvář a pak na pusu. Pomalu otvíral oči a první co viděl, byla usměvavá tvář Laury.
,,Dobré ráno Maty, jak se spalo?" Namísto odpovědi dostala Laura pusu. MMM sladká, zašeptala poté, co otevřela oči. ,,Teprve teď je to dobré ráno." Oba se začali smát. ,,Jak se spalo?" ,,Dobře, máš pohodlný gauč. Víš, že jsi včera usnula?" ,,No tak nějak mi to došlo, když jsem se vzbudila v posteli a né tady. Jak se ti povedlo mě dostat do postele?" ,,Odnesl jsem si tě." ,,Proboha a neudělal sis kýlu?" ,,No jasně z těch tvých 48 kilo budu mít určitě kýlu a nejlépe z obou stran." ,,Díky, jsi zlato. Ale vážně jsi mě měl vzbudit, aby ses se mnou nemusel tahat." ,,Já sem si tě odnesl rád." ,,Máš hlad Matěji?" ,,Trošku jo, ale není to nic hrozného." Matěj se posadil na gauči a Laura si k němu přisedla, jakmile to udělala, zabalil jí do deky a dali se do jídla.
Když dojedli, oznámil Matěj Lauře, že bude muset domů, aby pomohl mamce s obědem a že se musí pak ještě podívat na učení. ,,Taky zítra půjdu do školy." ,,Ty vážně půjdeš?" ,,Jasně za prvé jsem prohrála sázku a za druhé se mi tam i docela chce." ,,To je super a jakou školu sis vybrala?" ,,No tak vybrala jsem si obor sociální péče, chtěla bych pracovat s lidmi. Doufám, že mě vezmou, je sice začátek školy, ale to nic neznamená, můžou mít třeba ve třídě plno." ,,Uvidíš, že to vyjde zlato, budu ti držet palečky."
Matěj se zdržel do půl dvanácté a poté se vydal na cestu domů. Laura ho šla kousek vyprovodit, aby nezabloudil, ale opravdu jen kousek, musela se na zítra připravit, vždyť jde přeci do nové školy.
Doma Laura hledala něco, co by vypadalo elegantně. Prohrabávala svou obrovskou skříň a v tom uviděla svůj zítřejší kousek oblečení. Byly to šaty, vypadaly jako pro princeznu a zároveň byly vhodné na pohovor s ředitelkou školy. Byly krátké a dalo by se říci, že měly tělovou barvu. Dole byly nařasené jako baletní sukýnka, ale visely volně dolů a končili u kolen. Prostě byly kouzelné. Laura ještě hledala boty, aby ladila a nakonec je také našla. Cítila se skvěle, protože věděla, že zítra to bude super, i kdyby jí nevzali, pořád bude vypadat nádherně.