Nevzdávej to 8. část

Den, co den byl krásnější. Všechno se dalo zvládat bez toho, abych si ubližovala. Dalo se to zvládnout i díky Filipovi. Každodenní konverzace s ním byly úžasné. Takové jiné než když si píše holka se svou nejlepší kamarádkou. Ani takové, když si povídáte třeba se svým plyšákem. Je to jako, když se bavíte se sebou. Jako, když jste rozpůlení do dvou těl. Jako brácha. Člověk, který vás má rád i přes to, co jste. Ne proto, kým jste. Můžete se mu svěřit s každým problémem, který máte. On vás vyslechne, i když ho to třeba úplně nudí. Dokáže vás rozesmát, když je vám nejhůř. Stačí od něj jedna věta a už máte lepší náladu. Mé nadšení pár dní přetrvávalo. Pár krásných dní než se zase všechno podělalo.

Už si přesně nevzpomínám, zda k mému dalšímu nervování vedla hádka s rodiči, otravný bratr, neúspěch na základce nebo jen špatná nálada. Každopádně jsem se opět nepohodla s Filipem. Nebudu vás tímhle zdržovat. Sama totiž neumím spočítat, kolikrát jsme se pohádali. Nicméně usmiřování je přeci nejhezčí.