Nevzdávej to 9. část

Co hezčího může člověka potkat, než když se stmelí kolektiv celé třídy, když se blíží konec školního roku. Není nic lehkého opustit lidi, se kterými jste užasných devět let sdíleli svůj život. Najednou si uvědomíte, že je všem krásným dnům konec a nevíte, co vás vlastně dál čeká. Máte obavy, že nezapadnete do další třídy, obavy z nových lidí, z nové etapy života, stres z nezvládnutí nové školy, strach, že zapomenete na ty nádherná léta. Ne, na ty se zapomenout nedá.

Konec školního roku byl pro mne celkem ubrečený. Nechtěla jsem opustit ty, na kterých mi celou dobu tak záleželo. Na poslední závěrečné akci jsme se však všichni museli rozloučit. Někteří rádi, někteří neradi (jako já). Jednu pozitivní stránku to však mělo. Začaly nám prázdniny.

Tak nějak jsem cítila, že budou letošní prázdniny vyjímečné. Na týden jsem se jela s rodiči odreagovat na Slovensko. Věřte, že to byla opravdu nádhera. Celý den se jen povalovat u vody a pozorovat kluky. Sen každé holky. Úsměvy cizích kluků, teplo a sluníčko. Ovšem myšlenky na Filipa mě neopustily.