Nevzdávej to 11. část

Hned jsem se s tím musela svěřit Filipovi. Myslela jsem si, že mi to opět nevýjde, jak má osud ve zvyku nakládat s mým štěstím na kluky. Jenže onto to vyšlo.

Nic lepšího jsem si vážně přát nemohla. Alex splňoval všechno, o čem jsem snil, aby kluk měl. Byl vyskoý, měl krásné oči a nádherně voněl. Nemohla jsem se dočkat každé další chvilky, kterou bych s ním mohla strávit. Dokonce mi přišla sympatická i jeho mamka. Milovala jsem společné pozorování filmů. Ty krásné chvíle dovádění. Myslela jsem si, že prožívám to nejkrásnější období jaké mě, kdy potkalo.

Jak se později ukázalo, dost jsem se zmýlila. Lhal mi a po celou dobu našeho vztahu chtěl jinou. Hrozně jsem se v něm zmýlila a dokonce i zklamala. Nečekala jsem takový podraz od někoho, koho jsem milovala (za to slovo milovala se teď dokonce stydím). Koho víc nesnáším, sebe nebo jeho?

Nesnáším sebe za to, že jsem mu naletěla na ty jeho kecy s naivní myšlenkou krásné budoucnosti. Nesnáším jeho za to, jak mi ublížil, jak mi lhal, jak zneužíval mé důvěry.

Naštěstí tady pro mě byl Filip, který zachránil celou situaci. Vrátily se mi totiž mé negativná myšlenky a nebýt jeho nikdo neví, jak bych dopadla.