PRAVÁ LÁSKA NEHLEDÍ OČIMA, ALE SRDCEM

Jeden muž se oženil s ženou neobyčejné krásy, kterou miloval celým svým srdcem. Jejich láska byla silná, opravdová a plná něhy. Po letech však žena onemocněla kožní chorobou, která pomalu měnila její tvář.
Jednoho dne musel muž odjet na služební cestu. Cestou zpět měl těžkou nehodu, při které přišel o zrak. Přesto jejich život pokračoval, jako by se nic nezměnilo. Milovali se dál, smáli se, drželi se za ruce, sdíleli obyčejné dny plné ticha a lásky.
Nemoc postupovala a její krása bledla, ale on to neviděl. A možná právě proto jejich láska zůstala čistá – bez bolesti, bez obav, nezkažená časem. Miloval ji stejně jako kdysi, možná ještě víc, a ona jeho se stejnou oddaností.
Když jednoho dne zemřela, zlomilo mu to srdce. Po pohřbu se rozhodl odejít z města. Jeden muž ho zastavil a zeptal se:
— Jak teď budeš žít? Vždyť tě všechny ty roky vedla tvá žena.
Muž se na chvíli zastavil, sklopil oči a řekl tiše:
— Nikdy jsem nebyl slepý. Jen jsem to předstíral.
Udělal jsem to, protože jsem věděl, že kdyby viděla, jak se její tvář mění, trpěla by víc než samotnou nemocí. Chtěl jsem, aby se cítila krásná až do konce.
Pravá láska nehledí očima, ale srdcem.
Někdy milovat znamená zavřít oči – ne proto, že nechceš vidět, ale proto, že chceš chránit toho, koho miluješ. Zdroj Facebook