Překvapení pro vás

"Je to tajemství... A já ti to neřeknu."
"Proč? Maminka ti to zakázala?"
Zaskřípala jsem zuby. "Mojí MATKU z toho vynech!"
"A pročpak?"
"A proč ne?!"
"co z toho máš? Vážně, Kláro, myslíš, že tak budeš lepší? Nebo že tě někdo bude mít radši? Jak rády bych mu ten jeho ksicht rozdrápala!
"Neměla jsem se to dozvědět."
"Ale už to víš." Ano. Vím to. Ale nejradši bych si tu část mozku, která si to pamatuje, vyrvala z hlavy.
"Právě. Tak mě nech zapomenout."
"Copak ty nechceš, aby za to ten hajzl zaplatil?"
"Zaplatí. A věř mi, že na to dojede," vypálila jsem na něj. Zůstal jen nechápavě zírat. Šmátrala jsem v kapse, zatímco on si snažil dát dvě a dvě dohromady.
"Už za to skoro platí... Ještě počkej..." Aha, tady to je. Studený kov mě pálil v dlani. Pomalu, velice pomalu jsem ho vzala za ruku.
"Teď za to může zaplatit. S těmi slovy jsem mu pistoli vložila do ruky. Nebyla příliš velká, ale o to horší měla účinky.
"Tak mi ho ukaž!"
"Lásko," oslovila jsem ho jemně. "Ten hajzl stojí přímo před tebou."