Prudkost, Křehkosti tvář

Prudkost, křehkosti tvář
Věnováno představě

.
Jmenovala se Křehkost.
On, pln touhy, strhl zní šat a odkryl pod ním, kým skutečně byla.
Prudce rozechvělou něhouaPrudkostí.
.
Něžně se líbali a tu on zcela rozlíbal se a líbal ji tak vroucně, by slastně rozvzdchal nitro i bytost její.
Pak zasténal v touze po ní a prudce do ní zabrouzdil a vstoupil do rozbouřeného přílivu jejího vzdouvajícího se horkého oceánu. Plaval v něm rychleji a cítil její vlny, jak šlehají napříč jemu.Oba vydávali až nepopsatelné zvuky nevypravitelné intonace, barvy hlasu, chvění tónů a přízvuků nejprostupovatelnějších
"Miluji Tě, vílo má, šeptal do toho rozechvěle. Miluji tě vílo Křehkosti!"
", šeptal dál.
"Já víc, mnohem víc," ještě rozechvěleji šeptala ona.
.
Jeho klíč praskal vzrušením a nedočkavostí, kdy konečně bude moci prudce a zvědavě otevřít její komnaty.


Jeho prudká touha až agresivně dráždivě snažila se dobýti si všechny detaily jejího srdce i bytosti.
Byla k němu přisátá jako cukrová vata na špejli.
Vdechoval dech její a ona jala se vdechoati jeho. Jejich srdce v sobě pukla tak,že středy jejich sepjaly a setkaly se k sobě.
Jeho štětec v galerii bytosti její maloval hlouběji než nejhlouběji a víc než nejvýrazněji, až celá galerie zrudla vášní tak, že se rozjela, coby oceán víc než nejrychleji k němu přirážeti.
Potom zpomalovali a vykřikli oba najednou pod tíhou neutichající slasti a pak se jen hladili a povídali si,jak moc se milují a že zůstanou spolu navždy, neboť do milování vsadily cit, jímž k sobě oplývali.





»