První návštěva u rodičů

„Někdy je láska jednoduchá… dokud nepřijde okamžik, kdy máš poprvé sedět u stolu s rodiči člověka, kterého miluješ.”
— Zítra půjdeme ke mně domů, — řekl Jakub a jemně políbil Terezu na tvář.
Tereza se okamžitě usmála.
— Opravdu? Tvoji rodiče někam odjíždějí? — zeptala se nadšeně.
— Protože už mě upřímně nebaví chodit pořád jen do kina nebo do kavárny. A na koleji se taky nedá v klidu sedět — vždycky někdo poslouchá nebo nakukuje.
Jakub ji objal kolem ramen.
— Je ti zima? Pojď sem, zahřeju tě. Ale myslím, že jsi mě špatně pochopila. Zítra půjdeme k mým rodičům. Chci tě s nimi seznámit.
Tereza najednou couvla.
— Cože? Ty to myslíš vážně? Jakube, zbláznil ses? Podívej se na sebe… a na mě. Ty jsi slušný, vychovaný kluk… a já? Tvoji rodiče mě ani nepustí přes práh!
Jakub se rozesmál.
— Ty máš strach? Ty, která se nikdy ničeho nebojí? A z koho — z mých rodičů? Proč si myslíš, že se k sobě nehodíme? Já tě miluju. A doufám, že ty miluješ mě. Moji rodiče jen chtějí vidět tu dívku, kvůli které chodím domů tak pozdě.
Jakub viděl Terezu poprvé úplnou náhodou.
Seděla na parapetu ve třetím patře a myla okno.
On zrovna šel na kolej za kamarádem.
Najednou metr vedle něj s hlasitou ranou dopadl kbelík s mýdlovou vodou.
— Jejda! — ozvalo se shora.
— Promiňte! Byla to nehoda! Doufám, že jsem vás nepocákala?
Tereza se vyklonila z okna tak daleko, že se Jakub polekal.
— Pozor! Ještě spadnete za tím kbelíkem!
— Nebojte, nespadnu! — zasmála se.
V tu chvíli jí z hlavy sklouzl šátek.
Jakub zůstal stát s otevřenými ústy.
Tereza byla úplně holohlavá.
— Co je? Vylekal ses? — usmála se.
— Prosím tě, buď tak hodný. Zvedni ten šátek a dones ho do pokoje 308.
Ze začátku byl Jakub trochu v rozpacích kvůli její oholené hlavě.
Ale velmi rychle si zvykl.
Tereza byla veselá, spontánní a pořád se smála.
Ukázalo se, že si vlasy oholila kvůli sázce.
A zvláštní bylo, že jí to vlastně velmi slušelo.
Vypadala neobvykle, ale stylově.
Další den běhala Tereza po koleji v panice.
— Holky, pomozte mi! Potřebuji nějaké slušné šaty… a nemá někdo paruku?
Nakonec se všechno našlo.
Jen paruka byla trochu velká a pořád sjížděla na stranu.
Přesto Tereza vypadala docela elegantně.
— Mami, tati… tohle je Tereza, — představil ji Jakub.
— Těší mě… — zašeptala nervózně.
Jakubova maminka všechny pozvala ke stolu.
Tereza se podívala na příbory a skoro zpanikařila.
Na stole nebyla jen vidlička a nůž… ale také nějaké zvláštní kleště.
A jídla vypadala úplně neznámě.
Rozhodla se, že si vezme jen salát.
Ten se dá jíst alespoň vidličkou.
Během večeře posouvala list salátu po talíři.
— Terezo, proč nic nejíš? Nechutná ti? — zeptala se paní Nováková.
Tereza zčervenala.
— Já… já nemám hlad. S holkami jsme už jedly smažené brambory.
Po večeři šel Jakub s otcem do kuchyně pro koláč.
Tereza vyskočila ze židle.
— Dovolte, pomůžu vám uklidit ze stolu.
Ale zakopla o ubrus.
Talíře s rachotem spadly na zem.
Když se Tereza zvedla… paruka jí sjela na stranu.
Paní Nováková si zakryla obličej rukama a rychle odešla z místnosti.
Tereza vyběhla ven se slzami v očích.
Druhý den měla telefon vypnutý.
Bála se, že Jakub přijde a řekne, že je mezi nimi konec.
Večer někdo zaklepal na dveře.
Tereza otevřela.
Na prahu stál Jakub s krabičkou.
— Proč mi nebereš telefon? — zeptal se.
— Přinesl jsem ti koláč. Včera jsi nic nesnědla.
Tereza skoro začala plakat.
— Ty si ze mě děláš legraci? Tvoje maminka přece plakala! Rozbila jsem všechno nádobí!
Jakub ji objal.
— Ty blázínku… moji rodiče tě mají moc rádi. A maminka neplakala — smála se.
Usmál se.
— Když přišla poprvé k rodičům mého táty, utrhla v kuchyni kohoutek, protože chtěla tak moc pomáhat.
Tereza na něj překvapeně pohlédla.
— A ten servis? Maminka řekla, že se jí stejně nikdy nelíbil. Teď má konečně důvod koupit nový.
Pak dodal:
— A mimochodem… říkala, že bez paruky vypadáš mnohem krásněji.
A pozvala tě na rodinný oběd v sobotu.
Zdroj Facebook - Životní příběhy.