Secret lowe

Hlavní roli v něm hrají Terezka a Marián.
Terezka má dlouhé blond vlasy a modré oči, v květnu bude mít 16.
Má ráda velmi krásného kluka, který se jmenuje Marián. Myslí si, že má jinou holku. Marián má krátké hnědé vlasy i oči, v září mu bude 17.
Sandra je Mariánova mladší sestra, ale zároveň i nejlepší kamarádka Terezky. Má zrzavé vlasy na mikádo a zelené oči.
Příběh se odehrává očima Terky. Občas vyprávěním.

„Terez!'' Terezka se otočila. „Počkej na mě, pls.'' „Sandro! Ty víš, že spěchám.'' Sandra je její nejlepší kamarádka, ale poslední dobou se spolu moc nebaví. „Teri, vždyť je to minutka!'' „Tak dobře, ale dělej! Půjdeš mě pak odprovodit na bus?'' „Jo, ani nevíš jak ráda!!!'' Když ji Sandra doběhla, rozešly se. Cestou na bus kecaly-a to hlavně o klucích. Ale mluvila jen Sandra-Terka se bála říct jí o Mariánovi-byl to totiž její bratr. Ve škole se spolu moc nebavili, ale doma doma spolu kecali pořád. Zbystřila až na jméno Marián. „Co zopakuj to!'' A řekla jí, že se docela diví, že Marián ještě nemá holku. „Sandro? A zeptáš se ho, jestli se mu někdo líbí?'' Jen se na Terku podívala a kývla hlavou, jako že jo. Najednou se podívala na hodinky a vyjekla: „Sakra! Sandro! Já nestihla bus!" A málem se rozbrečela. „Teri, promiň! Já, ty, a nechceš svézt?" „Sandro, to je v pohodě, projdu se." „Tak jo, páá Teri." Obejmuly se-jako vždycky. A rozešly se.

Další den se Terka dozvěděla něco hrozného-Marián má rád Radku-kamarádku z Pardubic. Prý si pořád píšou, jak poštou, tak i přez facebook. Tohle už Terka nezvládla! Řekla učitelce, že je jí špatně a odešla domů. Sandře to dělalo starosti, hned jak přišla domů, zavolala k Terce domů. Zvedla to její maminka, brečela, chtěla se jí zeptat, jestli neví něco o Terezce. Sandra se jí ptala, co se stalo-odpověděla jí asi takhle: „Chtěla spáchat sebevraždu, našla jsem ji s podřezanýma žílama-měla u sebe i dopis na rozloučenou. Teď leží v nemocnici, na JIP(Jednotka intenzivní péče). Já ten dopis nechápu, ale ty jsi její BFF, určitě to pochopíš."

Další den omluvili Sandru ve škole. Terezčina maminka ji odvezla do nemocnice, kde ležela Terezka. Když ji Sandra viděla, rozbrečela se. Neměla žádné důvody k sebevraždě.

Přečetla si dopis-bylo v něm tohle: „Promiňte mi to, ale už to nevydržím. Sandře vzkažte, aby se o mě neříkala hlavně...-ona už bude vědět komu. Není to pro mě lehké, ale nikdo mě nemá rád. Snad to chápete. Děkuji všem, za všechno. Pa mám vás ráda. Tereza, dne 11.11.2013."
Sandra pochopila proč. Ale neřekla to její mamince.

Když se po několika týdnech Terezka vzbudila, vzpomněla si na Mariána. Chtělo se jí brečet. Po chvíli zase upadla do hlubokého spánku.
Když se za ní ráno přijela podívat Sandra-jako každý den, zůstala u ní tak dlouho, jak to šlo. Vysvětlila jí, že on a Radka spolu nic nemají. „Po tom co se dozvěděl, že ležíš tady, tak se na tebe pořád ptá-chce tě vidět. Zítra ho sem vezmu." „Né, to ani náhodou!!!" Zakřičela Terka z plných plic. „Teri, on kvůli tobě každou noc brečí! Nemůžu se na něj dívat-rve mi to srdce! Každou noc ho utěšuju, že jak se vzbudíš, tak ho sem vezmu. Prosím tě, dovol mi to!" Chvíli váhala, a pak odpověděla: „Tak dobrá, ale aby o tom nevěděla moje mamka!" Rozloučily se, a Sandra odjela domů.
Terka byla tak divně šťastná, že si to ani nedokážete představit.
Po dlouhém čekání se rozletěly dveře a stála v nich Sandra, kousek za ní stál Marián. „Ahoj." Pozdravil ji nesměle. „Ahoj Sandro, ahoj Mariáne." A jemně se usmála. Najednou se za jeho zády objevila kytice rudých růží. „Na, ty jsou pro tebe." „Jé, děkuju." Když odešli, přičichla k růžím. Najednou v nich něco ucítila-byl to vzkaz. „Zítra příjdu sám a něco spolu podniknem. Marián Ps:říkej mi Mari." „Tak jo" Řekla si pro sebe. Poslala mu pusu a šla spát. Tak moc se těšila na den strávený s ním. Miluju tě Mari-a podívala se na hvězdičku. Na tu stejnou se právě díval i Marián. Taky jí poslal pusu a šel spát.
„Ták, dneska je můj velký den!!!" Usmála se na sebe do zrcadla a čekala. Přibližně za půl hodiny si ji vyzvedl z nemocnice. Žádné kino, kavárna ani podobné blbosti. Byla to procházka v parku. Zase od něj dostala kytici rudých růží-a nechybělo ani psaníčko. Tentokrát tam bylo napsáno: „Miluji tě zlatíčko, nenechám tě Terisko. Ty jsi moje a já tvůj, budem spolu forever. :D" zasmála se a vlepila mu velkou pusu na pusu. „Budu si tě hlídat!"
Najednou se Marián zamračil-vzpomněl si na Ivetu, holku nebo spíše sestřičku na JIPce co tam pomáhala, když byla Terka ještě v koomatu. Když se ale Terka vzbudila, nechal ji plavat-ale před pár dny mu psala, jestli by s ní nechodil. Má ji rád, ale bál se o Terezku, aby zase nevyvedla nějakou blbost. Nechtěl o ní přijít, ale líbila se mu i Ivča.
Další den se měl sejít s Ivetou, doufal, že je neuvidí Sandra nebo dokonce Terezka-asi by to nepřežila. Iveta měla dlouhé černé vlasy, které jí sahaly až k zadku. Když mu chtěla dát pusu, odtáhl se od ní. Ani nevěděl proč, ale cítil vinu. Řekl jí o něm a Terce-vlepila mu facku a uraženě odešla.

Terezka naštěstí nic nezjistila. Marián se jí po nějaké době dokonce sám přiznal.
Proto pokud potkáte takový krásný pár, pochopíte konečně, že láska není jen o posteli, jak si mnozí v téhle době myslí...