Nedůvěřivá 4.

Celý den jsem z něj neodtrhla oči. I on mě většinu času pozoroval. Já absolutně nevnímala žádného z učitelů a sledovala každý jeho pohyb. O přestávkách jsem si zapisovala do deníku a nechala ho s klukama. Ještě nikdo nejistil, že spolu chodíme. „Jessico!“drbla do mě Lenka. Trhla jsem sebou. Nikdo na mě nemluvil. Nikdy. „Lenko?“podívala jsem se na ni. „Jak se máš, Jess?“zeptala se s úsměvem. „F-fajn.“vykoktala jsem. „Stalo se něco?“zeptala se. „Ne. Jen že na mě mluvíš.“řekla jsem. Protočila oči. „Bavím se s tebou úplně normálně!“zasmála se. Pousmála jsem se. „Jak si dopadla s tou písemkou z matiky?“zeptala se. „Mám za jedna a ty?“zeptala jsem se. „Dvojka.“řekla s úsměvem. „Aha.“řekla jsem. „Hele… Ty máš něco s Joshem?“zeptala se po chvíli. „J-jak tě to napadlo?“snažila jsem se o klidný tón. „No že se na něj tak koukáš.“řekla. Pousmála jsem se. „Něco bych ti řekla, ale radši ne.“řekla jsem. „Nechápu, proč se s tebou nikdo nebaví. Si fajn.“řekla s úsměvem. Zasmála jsem se. „A proto se se mnou bavíš až teď, jo?“namítla jsem. „Já to myslela vážně,“zamračila se. „Promiň, nechtěla jsem být hnusná,“pípla jsem, ale okamžitě se znovu usmála. „V pohodě,“prohlásila. „Co to máš?“zeptala se a upřela pohled na můj deník. „Ale nic,“mávla jsem rukou a schovala ho do tašky. „No tak si to nech pro sebe,“usmála se. „Jo,“usmála jsem se. „Odpověz mi na otázku… Líbí se ti Josh?“zeptala se. „Co?“trhla jsem sebou. „No, jestli se ti Josh líbí?“podívala se na mě zvědavě. „Celkem ujde,“pokrčila jsem rameny. „hele… Co děláš po škole?“zeptala se. „já nevím… Asi budu venku, proč?“zeptala jsem se. „Asi nejsi typ holky, co by šla nakupovat, že?“zeptala se a já se rozesmála. „Ani ne,“zavrtěla jsem hlavou a usmála se. „Ale i tak mám něco na práci,“namítla jsem a myslela tím povídání si s Joshem a možná i něco jiného… Sakra, Jess?! Na co myslíš?! Pousmála jsem se. Trošku zvrácené myšlenky… „Aha, tak nic,“usmála se. „A tobě se Josh líbí?“zadívala jsem se jí do očí. „Celkem jo,“usmála se. „Tak to je fajn,“opáčila jsem, ale v duchu jsem ji mlátila baseballovou pálkou. Žárlivá! Musela jsem se nad tím zasmát. Nikdy jsem nebyla jako ostatní holky… Ale on mě změnil; i když ne moc.
Po škole jsme se s Joshem ihned vypařili a zmizeli jsme u něj doma. Bydlel v menším bytě, dost útulném. „Máš to tady hezčí, než můj pokoj,“zasmála jsem se. „Ale jsem tady sám,“namítl. „Právě teď ne,“zaprotestovala jsem s úsměvem na rtech. „To je pravda,“zasmál se a já popadla kytaru vedle postele. „Ty hraješ na kytaru?“zeptala jsem se a prohlížela si nástroj. „Trochu,“řekl pobaveně. „A zahraješ mi?“zeptala jsem se a podívala se na něj. „Někdy jindy,“řekl.