Trny v duši -- část 2.

Uběhlo několik týdnů, během kterých jsme se s Martinem scházeli, pokaždé kdy nám jen čas dovolil. Jen co jsem ráno otevřela oči, nemohla jsem se dočkat Martinova mužného obětí. Rodiče v jednom kuse nadávali na můj horšící se prospěch. Dávaly vše za vinu Martinovi a já je za to nesnášela. Když konečně poznáte štěstí a lásku nenecháte se od ní odradit ba na ni někým šahat.

Včera večer došel táta zase opilej, už po třetí v tomhle podělaným týdnu. Pak mám mít dobrý známky ve škole, když do dvou hodin do rána nespím. Ne že by byl táta zlej ale bohůžel se po pátém pivu přestává slyšet. Táta je naštěstí jeden z těch co když se pohádá s drahou polovičkou, tak sice jde do hospody, ale v životě nebyl agresivní. Ještě že je zítra pátek. Sbalím batoh a jedem s Martinem na chatu jeho rodičů. Aspoň na něco se můžu těšit. Brácha jede pro změnu ke kamarádovi, mají založenou metalovou kapelu. Takže sousedi mají o kůlturní vložku po celý víkend vystaráno. Domlouvaly jsme se s Martinem, až se budem vracet z chalupy, vyjedeme o něco dřív a podíváme se za něma. Martin už několikrát básnil o tom, jak by se chtěl naučit na kytaru, tak mu představím bráchu a při té příležitosti mu může aspoň ukázat jak to držet v rukou.

Páteční ráno začalo docela pohodově, dokonce jsem se výjměčně vzbudila už před zazvoněním budíků. To se stává opravdu zřídka. Nejspíš známka nedočkavosti. Hlavně to nějak odkroutit ve škole, honem domů pro tašku a hůrá za Martinem. S tím pojmem odkroucení jsem to asi kapánek přepískla, protože jsem hned druhou hodinu byla zkoušená z ekonomiky. Naštěstí jsem ve vší duchapřítomnosti učitelce hned ze startu řekla, že nemám u sebe žákovskou. Věděla jsem, že to nemusí dopadnout nejlíp a přinést domů blbou známku v den kdy mám odjíždět na výlet, by nejspíš rodiče moc nenadchlo. Ekonomika nebyla nikdy moje silná stránka, každopádně intuici mám výbornou. Čtyřka s odřenýma ušima. Rýpnula jsem si do kámošky vedle, že místo toho čučení na mě se mohla pokusit aspoň poradit. Jen pokrčila rameny, se slovy že je stejně dutá jako já, jelikož s tím svým celej den prosouložili v bytě její mámy která odjela na dva dny pracovně do Prahy. Zasněně vložila hlavu do dlaní, přitom mě detailně popisující všechny intimnosti s tím související. Musím se přiznat, že při poslechu, na mě začlo jít takovéto příjemné šimrání v podbříšku. Musela jsem jí zastavit. Na oplátku si štouchla ona do mě. Prý abychom jsme se s Martinem chovali o víkendu tak abychom nechovali. Zbytek vyučování uběhnul naštěstí v poklidu.

Doma se hned máma ptala co nového ve škole, tak jsem jí s úsměvem podala žákovskou. Chvíli v ní listovala, poté mi ji vrátila. Pro mě to byo jasné znamění, že můj odjezd je tudíž schválen. Před domem čekal Martin. Na přivítanou jsme si dali pusu. Máma se neopoměla vyklonit z okna a zahalekat ať jedeme opatrně. Martin ji ubezpečil, že rozhodně nemá v úmyslu brázdit silnice jako pilot formule jedna. Měl čerstvý řidičák a naštěstí nebyl jeden z těch, co by se přeceňoval. Bohůžel jak sám poznamenal takový častokrát končící jako reportáž v televizních novinách. A rozhodně k nim nechtěl patřit.

Cesta probíhala poklidně, nemohla jsem si nevšimnout, jak mě Martin kouká v nestřeženém okamžiku na nohy. Těšilo mě, že se mu líbí. Určitě se nemohl dočkat, až se jich bude moci večer dotýkat. Líbat mě na krku a do ucha mi šeptat jak moc mě miluje. Když jsme dorazili na místo, v prvním momentě mě do očí trknula krásná asi dva a půl metru vysoká, dřevěná příjezdová brána. Martin vytáhnul z kufru auta naše batohy a společně jsme je donesli do světnice. Stará zachovalá dobová kamna, na mě jakoby dýchala dobou našich prababiček a pradědečků. Pro nás měšťáky to byla příjemná změna. Nabídla jsem se, že udělám kafe. Rukou jsem sáhnula pro konvici na sporáky, když v tom mi Martin položil ruku na tu moji a odtáhnul ji stranou. Prsty mě poodkryl pramen vlasů, přivřela jsem oči a ucítila jeho něžný polibek na svých ůstech. Dlouze jsme se políbili. Usmála jsem se na něj a pokračovala v přípravě kávy. Martin si přes sebe přetáhl starou pracovní mikinu. Poprvé se mi naskytl pohled na jeho mužně chlupatou hruď. Odešel pro připravené dřevo, zatímco jsem odnesla kávy nazahradní stolek. Posadila jsem se na lavičku, zamýchala lžičkami a sledovala, jak vynáší plnou bednu dřeva směrem do světnice. Posadil se ke mně a navrhnul, jestli bych neměla chuť, až dopijeme kafe se projít k nedalekému rybníku se vykoupat. V tomhle teplu co panovalo, to byla velice vítaná nabídka.

Po cestě k rybníku, na nás poštěkávalo zkrze ploty několik psíků, bránící zahrady svých páníčků a paniček. Celou cestu do nás neúprosně přažilo červencové slunce ze všech sil. Martin si utřel pot z čela, svléknul tričko a přehodil si jej přes rameno. Trošku jsem si do něj s úsměvem rýpnula a zeptala se ho, zdali, nosí někdy taky tričko, na kterém by nebyla lebka, nebo nějaká partička chlapíků třímající v rukou elektrické kytary. Martin se zasmál, že bohůžel už je takový. Za chvíli jsme došli k osamocenému rybníku.

Martin rozprostřel deky a lehnuli jsme si. Vysvětloval mě, že zdejší rybník slouží jako zásobárna vody pro místní sklárny. Bylo tu ticho a klid. Využili jsme soukromí a začli se mazlit, jako by nás tu každou chvíli měl někdo načapat a ukrást nám chvilky, které patřili jen nám. Po chvilce Martin přestal se slovy, že se musí trochu zchladit. Při pohledu na jeho bouli na kraťasích jsem se musela žačít smát. Ubezpečila jsem mu, že se nemusí stydět a že by nejspíše nebyl normální, kdyby byl v klidu. Skočila jsem za ním do vody, lehla si na záda a nechala se nadnášet vodou. Bylo to báječný, až na ty hovada co kolem mě kroužily. Zničeho nic se předemnou vynořila z vody hlava Martina a vlepil mi pusu na tvář. Převrátila jsem se na něj, objala jeho boky nohama, ruce dala kolem krku a pusu mu vrátila. Naše ústa si začla vyměňovat jeden polibek za druhým. Aniž bychom si to uvědomovali, pomalu jsme se blížili k břehu. Martin mě vzal do náruče a odnesl na deku. Začal mě něžně hladit po celém těle, cítila jsem, jak se mě zmocňuje vzrušení. Hladila jsem jeho hruď a ramena, přitom mu jemně vzdychala do ucha. Rukou přejížděl po celé délce mích nohou sem a tam. Hrál si mi s vlasy a prsty sjížděl od mého pupíku níž a níž, až do míst kde jsem po jeho dotecích začala cítit neskutečnou rozkož, plnou očekávaní. Jen stromy okolo nás, jejichž větve se mírně pohupovaly pod mírnýn letním vánkem, nám byly svědky našeho prvního překrásného milování. Věděla jsem, že už nikdy nechci patřit nikomu jinému na světě.