Úplňková romance

Dívka šla jedné úplňkové noci do borového lesa. Měla na sobě jen lehké šaty, až skoro průhledné, jako by je utkal samotný měsíc a rosa jim dala skvostný třpyt. Něco ji tam lákalo, cítila vzrušení a zároveň se bála neznámého. Nocí se proháněly zvuky, sova houkala tklivé tóny, větřík se letmo dotýkal stromů, vzduchem se nesla vůně rozkvetlých vřesů a borovic.
Procházela se s úsměvem na tváři, už necítila strach, ale touhu, která v ní vybuchovala, jako ten nejkrásnější ohňostroj. Pulzovala jí každá buňka v těle…. Najednou ji sáhl na rameno nějaký mladík. Otočila se, dlouze se na něho dívala, jejich oči se setkaly, ona viděla sebe v jeho očích a on zase sebe v těch jejích. Snad jako by se zastavil čas a byli jen oni dva v té noční symfonii. Ale kdo je on? Pomyslela si. Myslela, že je to sen, nechtěla se probudit a nechtěla se ho ani zeptat, aby se tím nedostala zase do všední reality. Chtěla stále snít, nemluvit a být jen v jeho objetí. Pohladil jí po tváři a řekl. „Neboj, já se nerozplynu, jako víla při rozbřesku, nezmizím, jak myšlenka, neztratím se, protože svítí úplněk.“ Jsem Pán noci….. Mohu se ukázat jen když je měsíc celý. Mohu se ukázat jen té, která má dobré srdce a mohla by mě milovat. Pak procitnu z Napůl světa a její lásku jí oplatím. Musela by však do dalšího úplňku obětovat svou lidskou podstatu a stát se lesní nymfou. A ještě jedna podmínka, pokud se dívka rozhodne vzdát se lidskosti, musí až nastane opět úplněk, strávit z lásky se mnou noc. Pokud se tak nestane, zůstane mezi dvěma světy a bude truchlivě volat po mladíkovi, který jí může vysvobodit. Tak jako já… Pokud to udělá a nebude si jistá svou láskou, pak už ji nikdo nespatří a já se navždy ztratím v mlze. Jen můj pláč bude schopný dopadnout do světa lidí, hladit je a dát jim naději. Nebudou tušit, že jsem někdy byl, přesto já na ně nezapomenu, nikdy. Budu jim skrze svůj pláč dávat lásku, která bude nejsilnější o úplňku za teplé noci. Já ale budu bloudit, už neuvidím jeho stříbrné paprsky a ani tu dívku, která mi zlomila srdce. A co bude s ní? Říkal jsem, že ji nikdo nespatří. Ale je tu ještě jedna možnost….. To bych však předbíhal, protože já na lásku věřím. Budu tedy vyprávět, jak to dopadlo…………….