V jiné kůži

Možná jsem o něco jiná, cítím, že se svým vrstevníkům nepodobám. Ale co bych z toho měla..? Byla by ze mě jen další fiflena. Nechci být jako ony, bavit se o šminkách, stylu, modelkách, kdo s kým chodí, kdo se s kým vyspal a kolik jich vystřídal...
Mě tohle nezajímá! Zajímá mě fotbal, hokej, hory a turistika, kempování.. Jsem prostě více kluk. Chtěla bych být klukem. Ale pak bych s ním nemohla chodit, nechtěl by mě.. Víte.. I přes svou touhu jsem se do jednoho zamilovala, ale on si mě nevšimne.. Chodil a pořád chodí s vrchní plastičkou.. Nevím, co na ní může vidět? Nemá ani prsa a každý ví, že se vyspí s každým, jen jemu ještě nedala!
Víte, jsem 17tiletá holka, která už odmala vyrůstala jako kluk. Maminku jsem nikdy nepoznala a otce také ne. Vyrůstala jsem v děcáku. - Jo.. Přesně tam!
Jak mi byly tak 2 roky, adoptovala si mě jedna fajn rodina, která nemohla mít děti.. Což je u dvou homosexuálů normální, že nemají děti, ale oni chtěli za každou cenu, vychovávat malého caparta, kterým jsem se stala já.
Vím, že to není až tak normální, ze začátku jsem s tím měla problémy, ale pak se přeci jen našla tolerantní osoba.. Lena, má nejlepší kamarádka, je to lesbička, takže si s mými tatínky opravdu rozumí.
Má rozvedené rodiče a tři nevlastní sourozence. Ze strany otcovy přítelkyně to jsou 13tiletá dvojčata Sam a Peter a přítel matky má zase Kathrin.. Je to hrozná mrcha s Lenou se nesnesou a ani se nedivím.
Kathrin Leně pořád vyhrožuje, že na ni vytáhne jen to nejhorší, naštěstí neví, že je lesbička, to by ji matka vyhodila z bytu a otec by se k ní taky obrátil zády.
Musím říci, že mám sice dva tatínky a to nevlastní, ale dávají mi více lásky, než můžou dát rodiče svým dětem...
Mohu být šťastná, ale přeci jen mám v srdci prázdno, chci žít jako kluk, nechci být holka!!