Bonnie & Jeremy - Magické rande v Mystic Grill: "Sbohem" (The Vampire Diaries inspiration)

Co se to děje? Pomyslela jsem si zachmuřeně a lokla si whisky ze zdobené skleničky, kterou jsem našla za barem. Po tváři mi stekla slza. Zatnula jsem zuby. Musím být silná, opakovala jsem si. Promnula jsem si mokré oči a opět se napila.
Seděla jsem na baru v Mystic Grill, který zel prázdnotou. Našla jsem u Matta klíče a pustila jsem se dovnitř doufajíc, že se nestane nic špatného. Bylo pět hodin ráno, ale mě připadalo, jako by se čas dávno zastavil. Pro mě se zastavil v tu chvíli, kdy Jeremy zemřel. Jako by umřel kus mě samotné. Jako by vše dobré zmizelo ze světa a zůstalo jen to zlé. Všichni mí kamarádi jsou upíři nebo hybridi. A já jsem čarodějnice. Zezačátku mi to přišlo skvěle, ale teď? Mám až příliš velkou moc na to, abych byla v pohodě. Jediný, kdo zůstal normální, je Matt. Díky bohu za něj!
Další lok. Nikdy mi whisky nechutnala, ale dnes bych se klidně upila k smrti.
"Bonnie?" Tichý hlásek v rohu místnosti. Asi začínám být opilá. Whisky se hlásí o slovo. "Bonnie!" Ten hlas se přibližuje, uvědomuji si. Zítra asi budu mít pořádnou kocovinu. Otřela jsem si oko hřbetem ruky. Řasenka se mi dávno roztekla, ale co na tom. Vždyť tu není nikdo, kdo by mě viděl. Není tu nikdo, na kom by mi záleželo.
Něčí ruka utkvěla na mém rameni. Ztuhla jsem. Klaus, Katherine?… hlavou mi v tu chvíli proletělo tolik jmen.
Ujistila jsem se, zda ta ruka na mém rameni opravdu je, nebo jestli mám jen halucinace z toho všeho alkoholu.
"Bonnie," zašeptal hlas znovu. Byl mi povědomý, ale mé mozkové buňky teď nepracovaly takovou rychlostí, jakou by asi měly. Pomalu - ale opravdu pomalu, protože bych se jinak skácela - jsem se za tím hlasem otočila.
Panebože já opravdu musím mít halucinace!
"Jeremy?" Nevěřícně jsem si ho prohlížela. Vstala jsem ze židle, abych ho objala, ale svět se se mnou zatočil a já skončila na vyleštěné podlaze Grilu.
"Jsi v pořádku?" Ušklíbl se, ale poté hned opět zvážněl.
"Já ano, ale co ty? Myslela jsem, že jsi…"
"Mrtvý? To jsem."
"A jak to, že jsi tady?" Nechápala jsem. Sledovala jsem ho se zamračeným výrazem a ucouvla jsem. Hraje si tu se mnou někdo? Že by Silas nebo Klaus?
Zřejmě vycítil mé obavy. "Bonnie, neboj, jsem to já." Naléhal na mě. Chytl mě za ruku a hluboce se ponořil do mých očí.
"Co tu děláš," vzdychla jsem. Byl tak nádherný. Nedokázala jsem si představit, jak moc mi bude chybět, dokud jsem ho neztratila. "Vrátil ses z druhé strany? Silas ti pomohl?" Nechápavě jsem ho probodávala pohledem. Veškerým soustředěním jsem zapálila svíčky rozestavěné na baru. Rozmístila jsem je tam před pár dny kvůli nějaké akci tady v Grillu.
"Tolik bych ti toho chtěl říci, ale nemůžu." Ten jeho ztrápený pohled. Kde jsou ty časy, kdy Jeremy býval ten malý bratr Eleny, který se zapletl do leckteré klukoviny?
"Děláš, jako bych toho nevěděla dost."
"Nevíš toho dost." Ujistil mě. "Stačí, když řeknu, že dnes v noci je možné provést spoustu kouzel? Alespoň to jsem se dozvěděl od tvé babičky, prý se stačí soustředit…"
"Mé babičky?" Zašeptala jsem přidušeně. Došlo mu, co právě řekl. "Ty jsi mrtvý? Co tu děláš?"
"Bonnie," šeptal. "Nikdo tohle nesmí vědět. Jsem tu tak trochu načerno. Vzhledem k tomu, že mě nepohřbili, dokázala tvá babička udělat nějaké kouzlo, které mě k tobě přivedlo. Jen díky tomu, že jsem zemřel před pár dny. Prý nesmím vědět málo, ale zároveň ani moc, aby toho někdo nevyužil ve světě smrtelníků."
"Myslela mě."
"No tak, Bonnie. Máme poslední společný večer." V jeho očích se čišela hrůza. Padla jsem mu do náruče. Nemohla jsem ani plakat, jak moc informací mě najednou tížilo. Pevně mě tiskl na svou hruď. "Možná tomu tak trochu pomohlo to, že jsem mohl vidět mrtvé," usoudil. "Ale to je teď jedno. Jsme tu spolu." Políbil mě do vlasů.
Nechtěla jsem se už bavit o tom, že se nikdy neuvidíme, ačkoliv za normálních okolností bych zjišťovala vše možné i nemožné o mé babičce i o kouzlu.
Odtáhla jsem se od něj sotva na pár centimetrů, abych mu pohlédla do očí. "Pozdravuj ji, až se budeš vracet." Zašeptala jsem a přitiskla své rty na jeho.
Přesunuli jsme se k pohovce.
"Nikdy na mě nezapomeň." Šeptal mezi polibky.
"Neboj," usmála jsem se tak zářivě, jak jen to šlo. "Na tebe bych nikdy v životě nemohla zapomenout." Usmívala jsem se. Chtěla jsem ale zapomenout na to, že máme poslední společný večer. A vzhledem k situaci to šlo dobře. Jeremy mi zajel chladnýma rukama pod tričko, aby ho ze mě sundal.
Nedokázala jsem pochopit, jak to, že je tak opravdový, když je to jen kouzlo. Bála jsem se, že tohle je jen sen. Že všechno přes všechnu svou reálnost zmizí. Že zamrkám a opět budu sedět se sklenkou whisky na barové židličce. Sama, se spoustou nezapálených svíček na baru.
Strhla jsem jeho tričko a vychutnávala si každý okamžik s ním. Jeho dokonalé tělo teď bylo nepotetované. Po magické mapě ani památky. Jako by nikdy nebyl lovcem upírů.

Když jsme poté seděli na pohovce zabaleni do dek, které jsme našli pod gaučem, tma za okny opadávala. Jeremy si pohrával s našimi propletenými prsty. Líbal mě na ruku.
"S prvním slunečním paprskem se navrátíš, řekla tvá babička." Pronesl pochmurně. Sledovali jsme, jak tma pomalu mizela. Zanedlouho vyjde slunce. Možná za pár vteřin.
Všechno se ve mně hromadilo tak silně, že jsem chtěla vřískat. Ale neudělala jsem to.
"Miluji tě," pronesl klidně. "Vždycky jsem miloval tebe. Jsi poslední láska mého života. Ta, které bych nikdy neublížil. Ta, kterou budu milovat i v nebi. Budu na tebe shlížet a dohlížet na tvou maličkost, aby se ti nic nestalo." Láskyplně se mi vpaloval do očí a šeptal tahle sladká slůvka.
"I já tebe miluji. Od té chvíle, co jsme si byli bližší, ale možná i dříve. Nevím. Vždycky jsem tě milovala, nejprve jako mladšího bratra nejlepší kamarádky, poté jako přítele a partnera. Ale byla to čistá láska. Nechci o tebe přijít," šeptala jsem rozklepaně. "Taky budeš poslední láska mého života!"
"Ne, Bonnie, to ne! Musíš se přese mě přenést. Miluj také někoho jiného, žij naplno!"
"To říkáš jen proto, že se to takhle dělá, ale ve skutečnosti to nechceš." Opravila jsem ho.
"Musíš být šťastná. Slib mi to."
"Slibuji, ale s těžkým srdcem, protože to bude zapeklitě těžké dodržet." Stekla mi po tváři slza.
Pohotově ji setřel a políbil mě na tvář. Poté na krk a na ústa.
Slunce vyšlo.
"Sbohem, miluji tě!"
"Já tebe také!" Zašeptala jsem. Náhle se rozplynul. Deka spadla na pohovku a zaprášilo se z ní. Sluneční paprsky prosvítily vířící částice prachu.
Byl pryč. Okamžitě jsem začala plakat, jak nejvíce to šlo. Vzdychala jsem a hladila místo, které bylo ještě vyhřáté od jeho těla. Bylo mi jasné, že už nikdy nebudu tak šťastná jako s ním. Už nikdy. Brečela jsem a brečela. Nešlo to zastavit, zkrátka nešlo.