Prolog:
Mé jméno, tedy alespoň příjmení, vám určitě není neznámé. Jmenuju se Ivy Crosby, je mi 35 let, jsem manželkou hokejového útočníka Sidneyho Crosbyho a žiju v Pittsburghu, kde můj manžel hraje hokej. Zvláštní, že moje nejlepší kamarádka Markéta je manželkou českého útočníka za Flyers, kteří se s Penguins nesnáší, Jakuba Voráčka. Díky tomu někdy vznikají... zajímavé situace.
_________________________________________________
Pomalu a neochotně jsem otevřela oči. Z obýváku už se zase ozývaly první slova hádky.
„Nech toho! Udělej si to sám!“
„Ale já ot neumím! Jsem moc malý!“
„No jó, jsi prcek!“
„Nejsem prcek!!!“
„DOST!“ zakročil konečně hlas Sida.
Na chvíli bylo opravdu ticho, ale pak všechno začalo šeptem nanovo. Povzdechla jsem si. Beze mě to fakt nezvládne. Shodila jsem nohy z postele a protáhla se.
Potichu, opatrně se otevřely dveře.
„Zlatíčko?“
„Už jdu.“
„Díky,“ povzdechl si zoufale a unaveně se opřel o kliku. „Pořád se jen hádají...“
„Jsou to děti, Side.“
A ještě k tomu tvoje, řekla jsem si v duchu.
„No jo, já vím...“
„Máš dneska trénink?“ usmála jsem se jakoby bestarostně, ale jestli řekne, že jo, zabiiju ho.
„Ech... Ještě nevím, měl bych...“
Zaťala jsem ruce v pěst.
„Měl bys... nebo chceš?“
Hraně překvapeně se na mě podíval.
„Proč bych chtěl?“
„Protože tě to doma s dětmi stresuje?“
Usmál se.
„Máš pravdu... Ale ty to zvládneš!“ zazubil se a stačil rychle zavřít dveře, než na ně narazil velký polštář.
Prohrábla jsem si vlasy. Tak jo. Vyšla jsem z ložnice a ještě jsem stihla zaznamenat, jak se zavírají vchodové dveře. Založila jsem si ruce v bok a s odhodlaným výrazem vkráčela do kuchyně.
„Co se tady děje?“ vykřikla jsem zděšeně.
Náš pes byl celý od ovesné kaše, moje dcera Sophie honila s bojovým pokřikem svého bratra Aleka.
„Sofí!“
Rychle jsem jí vytrhla vidličku z ruky a chytla ji za ramena.
„Co... to... děláš?!“
„On mi nadává!“ zavzlykala a probodla bratra vražedným pohledem. Alek se pohodlně rozvalil na gauči, vyplázl na ni jazyk a lehce zděšeným pohledem pozoroval svoji nejstarší sestru, jak se rozplývá u fotek nějakého kluka z facebooku. Protočila jsem očima a...
„Kde je Jimmy?!“
„Jimmy?“ podivila se Sophie, jako by ani nevěděla, o koho jde.
„Tvůj bratr,“ připomenula jsem jí s unaveným výrazem.
„Jo ták! Jel s tátou na hokej.“
„Aspoň že tak,“ oddechla jsem si.
Sophie se mi vytrhla z náručí a odešla do svého pokoje. Alek si zapnil televizi. Konečně klid.
Někdo zazvonil. Došourala jsem se ke dveřím a otevřela. Stáli tam Eva s Jirkou a Market s Kubou. Zpražila jsem je nepřítomným pohledem. Kuba a Jirka měli na tvářích, ostatně jako obvykle, vychlamaný výraz a Evka s Market byly trochu rudé a naštvané.
„Ahoj,“ řekly obě zároveň a vpochodovali do bytu, aniž bych je pozvala.
„Čau!“ pozdrvaili i ti dva a šli za svýma ženama.
„No nazdar,“ povzdechla jsem si.
Otočila jsem se na zrcadlo v chodbě a až teď mi došlo, že jsem ještě pořád v pyžamu, neučesaná, nenalíčená.
Evka se pošťuchovala s Jirkou. Bodala ho prstem do hrudi a něco mu zlostně vyčítala, ale on se na ni jen zamilovaně culil. Kuba se Market za něco omlouval, ale taky se smíchem. Nejprve s ním sice nemluvila, ale pak se taky rozesmála a vlepila mu pusu. Ach bože, to zas bude den, pomyslela jsem si.
„Ahój, tetó!“ slyšela jsem křičet Sophii, která kolem mě proběhla a pověsilla se na Market.
„Och, Sofí!“ povzdechla trochu polekaně a v poslední chvíli ji Kuba zachytil, aby nepřepadla dozadu. Když se pustili, Sophie si zvědavě prohlížela Evu.
„Dobrý den,“ pozdravila ji slušně.
„Ahoj,“ usmála se Evka a rozcuchala jí vlásky.
„To je teta Eva,“ oznámila jsem Sophii a šla se převléct a upravit.
Jirka se na Sophii zazubil.
„Čáu,“ pozdravil ji a naklonil se k ní. O krok ustoupila a začala natahovat moldánky.
„Děsíš ji,“ zasmál se Kuba a klekl si před Sophii.
„To je jenom strejda Jirka... Je děsivej, viď?“
Sophie si protřela oči plné slz a pověsila se Kubovi kolem krku. Eva se Jirkovi tiše smála. Otočil se na ni a udělal tázavý pohled. Zavrtěla hlavou, jakože nic a zářivě se na něj usmála.
„Tak pojď, princezno,“ povzdechl si Kuba a všichni zamířili do obýváku. Tam už jsem byla já a vařila jsem vodu na kafe. Kuba posadil Sophii na gauč.
„Teto Evo!“ vykřikla překvapeně Miley a odlepila se od počítače.
„Ahoj, Miley!“ usmála se Eva.
Miley zamrkala na Jirku.
„Ahoj,“ umála se zasněně. Eva ji probodla pohledem a obejmula Jirku majetnicky kolem pasu.
„To je můj manžel.“
Miley viditelně povadla, ale stále se usmívala.
„Čau,“ řekl jí Jirka a udiveně se podíval na Evu. Jen mávla rukou a posadila se ke stolu, kde už seděli Kuba s Market.
„Dáte si něco?“
Můj výraz jasně říkal, že by neměli chtít nic, kromě kávy. Jirka se ale bez ostychu přihlásil a objednal si nějaké sušenky.
„Asu!“ vykřikl, když ho Eva kopla pod stolem. „Co je?“
„Tady nejsi ani doma, ani v restauraci!“
„No co, ptala se, ne?“
Zpražila ho ustaraným pohledem a uchechtla se.
Zatím jsem ve skříňce vyhrabala nějaké sušenky, které tam byli už alespoň 100 let. Usmála jsem se. Pro Jirku to stačí. Položila jsem je s bezstarostným úsměvem před něj.
„Díky,“ rozzářil se a zakousl se do první sušenky. Zkoumavě jsem ho pozorovala. Netvářil se nějak znechuceně... Nezezelenal, ani nepadl na pozadu na podlahu mrtev. Pokrčila jsem rameny a zalila kávu.
„Mně dej prosím s mlíkem,“ usmála se na mě Market.
„Jo, mně taky!“ přidala se Eva.
„Já vím, jakou pijete kávu,“ zašklebila jsem se.
„Má nějak špatnou nálady,“ šeptla Evka Market trochu víc nahlas.
„A vy byste neměli špatnou náladu, když se váš muž neumí starat o své děti?! Co neumí, nechce!“
Okamžitě jsem zalitovala, že jsem takhle vyjela. Všichni se na mě dívali soucitnými, překvapenými pohledy.
„Vždyť Sid byl vždycky skvělý otec!“ namítla tiše Market.
„Jo, dokud se nenarodil Alek. To už byl... takový... ustaraný.“
„Je to chlap, není tak silný jako my na výchovu dětí,“ chlácholila ji Evka, za což schytala povýšený pohled Jirky. Vyplázla na něj jazyk a zašeptala mu: „Ale ty jsi samozřejmě jiný.“
Usmál se, otřel se nosem o Evčin nos a dal jí letmou pusu.
„Já vím, že je to moc...Kariéra, děti, manželka... Ale když si to tak zařídil, měl by to přece zvládat!“
Vzpomněla jsem si na předminulou návštěvu Evky a Market. Market u nás byla skoro pořád, protože bydlela se svým manželem Kubou ve Philadelphii, jen kousek od Pittsburghu. Ale Evka žila s Jirkou v Novosibirsku, takže to měla opravdu hodně daleko... Proto k nám jezdila tak jednou za 3 roky. Tenkrát, to bylo před 9 lety, to byl jeden z nejúžasnějších zážitků, jaké mám. Jeli jsme s Jirkou a Evkou & Kubou a Market do New Yorku na týden. Měli jsme v plánu Manhatten, Sochu svobody, a vůbec všechno... Bylo to tak úžasné a romantické! Sid byl něžný, pozorný a vášnivý...
Pokaždé, když jsme se hádali, připomínala jsem si tento zážitek a věřila, že to bude všechno zase zpátky. Když se narodila Miley, bylo všechno snad ještě krásnější... Byl úžasný otec. Dva roky na to se narodil Jimmy. To ještě šlo. Ale když se po 5 letech narodil Alek a 2 roky po něm Sophie, šlo to nějak z kopce. Snažil se to zvládat, a zpočátku mu to i šlo, ale... nefungovalo to. Šasto jsme se hádali a jednou jsem dokonce spala jednu noc v hotelu. Teď už to bylo lepší... Vždycky utekl na trénink a nechal mě s dětmi samotnou. Nelíbilo se mi, že to takhle řeší, ale bylo to lepší, než se s ním hádat...
Z myšlenek mě vytrhl Kuba, který se právě pral s Market a Jirka s Evou se jim smáli.
„Nechci sušenku!“ křičela Market se smíchem.
„Ale dej sí!“ přemlouval ji Kuba a spíše se s ní mazlil než pral.
Musela jsem se smát. O takové situace u nás dříve taky nebyla nouze.
Klaply domovní dveře. Všichni se otočili po zvuku.
„Že bych špatně zavřela?“ šeptla jsem a šla se podívat.
Sid se vrátil, ale bez Jimmyho.
„Ahoj,“ usmál se a stál tam jako zkoprnělý s rukama za zády.
„Ahoj. Kde je Jimmy?“
„Ech... Zůstal ještě na stadionu, chtěl se trochu protáhnout na ledě.“
„Ty ne?“
„No... Nějak mě to přešlo, než jsme tam dojeli.“
„Aha.“
A zase bylo ticho. Nesnášela jsem to. Dříve jsem nevěděla, co mu říct dřív, a teď... ticho.
„Něco jsem ti přinesl,“ usmál se.
Vytáhl zpoza zad nádhernou kytici. Bylo v ní alespoň 30 růží!
Vydechla jsem a nevěřícně se na něj podívala.
„Promiň, že jsem dělal to... No, že jsem utíkal. Nechtěl jsem tě v tom takhle nechávat, ale... Jé, Kubo! Ahoj! Nevěděl jsem, že přijedete...“
„Páni,“ vydechla za mnou Market.
Nevrle jsem se otočila.
„Musíte být vážně všude?“
Všichni čtyři se zatvářili nejnevinněji, jak uměli, a stáhli se zpátky do kuchyně.
S očima zalitýma slzami jsem došla k Sidovi a dlouze ho políbila.
„Mě to taky mrzí. Ale pokud to už nebudeš dělat...“
„Slibuju.“
„Jůůů, mami! Budeš jako Šípková Růženka!“
Sophie běžela k nám a hladila květy růží. Spokojeně jsem se usmála, vzala je Sidovi a dala je do velké vázy v obýváku. Zarazila jsem se. Pozorovaly mě při tom 4 páry zvědavých očí. Otočila jsem se a usmála jsem se na ně. Rychle se snažili dělat, jakože nic.
„Ahoj ve spolek!“
„Tati?“ zvedla oči od knížky Miley. „Co ty tady tak brzo?“
Obdařil ji přísným pohledem, ale oči se mu hnedka znovu rozzářily při pohledu na sušenky.
„Mmm, ani nevím, že jsme kupovali sušenky.“
Usmála jsem se na něj.
Co už. Nebudu mu brát potěšení. S chutí se do jedné zakousl.
Mé jméno, tedy alespoň příjmení, vám určitě není neznámé. Jmenuju se Ivy Crosby, je mi 35 let, jsem manželkou hokejového útočníka Sidneyho Crosbyho a žiju v Pittsburghu, kde můj manžel hraje hokej. Zvláštní, že moje nejlepší kamarádka Markéta je manželkou českého útočníka za Flyers, kteří se s Penguins nesnáší, Jakuba Voráčka. Díky tomu někdy vznikají... zajímavé situace.
_________________________________________________
Pomalu a neochotně jsem otevřela oči. Z obýváku už se zase ozývaly první slova hádky.
„Nech toho! Udělej si to sám!“
„Ale já ot neumím! Jsem moc malý!“
„No jó, jsi prcek!“
„Nejsem prcek!!!“
„DOST!“ zakročil konečně hlas Sida.
Na chvíli bylo opravdu ticho, ale pak všechno začalo šeptem nanovo. Povzdechla jsem si. Beze mě to fakt nezvládne. Shodila jsem nohy z postele a protáhla se.
Potichu, opatrně se otevřely dveře.
„Zlatíčko?“
„Už jdu.“
„Díky,“ povzdechl si zoufale a unaveně se opřel o kliku. „Pořád se jen hádají...“
„Jsou to děti, Side.“
A ještě k tomu tvoje, řekla jsem si v duchu.
„No jo, já vím...“
„Máš dneska trénink?“ usmála jsem se jakoby bestarostně, ale jestli řekne, že jo, zabiiju ho.
„Ech... Ještě nevím, měl bych...“
Zaťala jsem ruce v pěst.
„Měl bys... nebo chceš?“
Hraně překvapeně se na mě podíval.
„Proč bych chtěl?“
„Protože tě to doma s dětmi stresuje?“
Usmál se.
„Máš pravdu... Ale ty to zvládneš!“ zazubil se a stačil rychle zavřít dveře, než na ně narazil velký polštář.
Prohrábla jsem si vlasy. Tak jo. Vyšla jsem z ložnice a ještě jsem stihla zaznamenat, jak se zavírají vchodové dveře. Založila jsem si ruce v bok a s odhodlaným výrazem vkráčela do kuchyně.
„Co se tady děje?“ vykřikla jsem zděšeně.
Náš pes byl celý od ovesné kaše, moje dcera Sophie honila s bojovým pokřikem svého bratra Aleka.
„Sofí!“
Rychle jsem jí vytrhla vidličku z ruky a chytla ji za ramena.
„Co... to... děláš?!“
„On mi nadává!“ zavzlykala a probodla bratra vražedným pohledem. Alek se pohodlně rozvalil na gauči, vyplázl na ni jazyk a lehce zděšeným pohledem pozoroval svoji nejstarší sestru, jak se rozplývá u fotek nějakého kluka z facebooku. Protočila jsem očima a...
„Kde je Jimmy?!“
„Jimmy?“ podivila se Sophie, jako by ani nevěděla, o koho jde.
„Tvůj bratr,“ připomenula jsem jí s unaveným výrazem.
„Jo ták! Jel s tátou na hokej.“
„Aspoň že tak,“ oddechla jsem si.
Sophie se mi vytrhla z náručí a odešla do svého pokoje. Alek si zapnil televizi. Konečně klid.
Někdo zazvonil. Došourala jsem se ke dveřím a otevřela. Stáli tam Eva s Jirkou a Market s Kubou. Zpražila jsem je nepřítomným pohledem. Kuba a Jirka měli na tvářích, ostatně jako obvykle, vychlamaný výraz a Evka s Market byly trochu rudé a naštvané.
„Ahoj,“ řekly obě zároveň a vpochodovali do bytu, aniž bych je pozvala.
„Čau!“ pozdrvaili i ti dva a šli za svýma ženama.
„No nazdar,“ povzdechla jsem si.
Otočila jsem se na zrcadlo v chodbě a až teď mi došlo, že jsem ještě pořád v pyžamu, neučesaná, nenalíčená.
Evka se pošťuchovala s Jirkou. Bodala ho prstem do hrudi a něco mu zlostně vyčítala, ale on se na ni jen zamilovaně culil. Kuba se Market za něco omlouval, ale taky se smíchem. Nejprve s ním sice nemluvila, ale pak se taky rozesmála a vlepila mu pusu. Ach bože, to zas bude den, pomyslela jsem si.
„Ahój, tetó!“ slyšela jsem křičet Sophii, která kolem mě proběhla a pověsilla se na Market.
„Och, Sofí!“ povzdechla trochu polekaně a v poslední chvíli ji Kuba zachytil, aby nepřepadla dozadu. Když se pustili, Sophie si zvědavě prohlížela Evu.
„Dobrý den,“ pozdravila ji slušně.
„Ahoj,“ usmála se Evka a rozcuchala jí vlásky.
„To je teta Eva,“ oznámila jsem Sophii a šla se převléct a upravit.
Jirka se na Sophii zazubil.
„Čáu,“ pozdravil ji a naklonil se k ní. O krok ustoupila a začala natahovat moldánky.
„Děsíš ji,“ zasmál se Kuba a klekl si před Sophii.
„To je jenom strejda Jirka... Je děsivej, viď?“
Sophie si protřela oči plné slz a pověsila se Kubovi kolem krku. Eva se Jirkovi tiše smála. Otočil se na ni a udělal tázavý pohled. Zavrtěla hlavou, jakože nic a zářivě se na něj usmála.
„Tak pojď, princezno,“ povzdechl si Kuba a všichni zamířili do obýváku. Tam už jsem byla já a vařila jsem vodu na kafe. Kuba posadil Sophii na gauč.
„Teto Evo!“ vykřikla překvapeně Miley a odlepila se od počítače.
„Ahoj, Miley!“ usmála se Eva.
Miley zamrkala na Jirku.
„Ahoj,“ umála se zasněně. Eva ji probodla pohledem a obejmula Jirku majetnicky kolem pasu.
„To je můj manžel.“
Miley viditelně povadla, ale stále se usmívala.
„Čau,“ řekl jí Jirka a udiveně se podíval na Evu. Jen mávla rukou a posadila se ke stolu, kde už seděli Kuba s Market.
„Dáte si něco?“
Můj výraz jasně říkal, že by neměli chtít nic, kromě kávy. Jirka se ale bez ostychu přihlásil a objednal si nějaké sušenky.
„Asu!“ vykřikl, když ho Eva kopla pod stolem. „Co je?“
„Tady nejsi ani doma, ani v restauraci!“
„No co, ptala se, ne?“
Zpražila ho ustaraným pohledem a uchechtla se.
Zatím jsem ve skříňce vyhrabala nějaké sušenky, které tam byli už alespoň 100 let. Usmála jsem se. Pro Jirku to stačí. Položila jsem je s bezstarostným úsměvem před něj.
„Díky,“ rozzářil se a zakousl se do první sušenky. Zkoumavě jsem ho pozorovala. Netvářil se nějak znechuceně... Nezezelenal, ani nepadl na pozadu na podlahu mrtev. Pokrčila jsem rameny a zalila kávu.
„Mně dej prosím s mlíkem,“ usmála se na mě Market.
„Jo, mně taky!“ přidala se Eva.
„Já vím, jakou pijete kávu,“ zašklebila jsem se.
„Má nějak špatnou nálady,“ šeptla Evka Market trochu víc nahlas.
„A vy byste neměli špatnou náladu, když se váš muž neumí starat o své děti?! Co neumí, nechce!“
Okamžitě jsem zalitovala, že jsem takhle vyjela. Všichni se na mě dívali soucitnými, překvapenými pohledy.
„Vždyť Sid byl vždycky skvělý otec!“ namítla tiše Market.
„Jo, dokud se nenarodil Alek. To už byl... takový... ustaraný.“
„Je to chlap, není tak silný jako my na výchovu dětí,“ chlácholila ji Evka, za což schytala povýšený pohled Jirky. Vyplázla na něj jazyk a zašeptala mu: „Ale ty jsi samozřejmě jiný.“
Usmál se, otřel se nosem o Evčin nos a dal jí letmou pusu.
„Já vím, že je to moc...Kariéra, děti, manželka... Ale když si to tak zařídil, měl by to přece zvládat!“
Vzpomněla jsem si na předminulou návštěvu Evky a Market. Market u nás byla skoro pořád, protože bydlela se svým manželem Kubou ve Philadelphii, jen kousek od Pittsburghu. Ale Evka žila s Jirkou v Novosibirsku, takže to měla opravdu hodně daleko... Proto k nám jezdila tak jednou za 3 roky. Tenkrát, to bylo před 9 lety, to byl jeden z nejúžasnějších zážitků, jaké mám. Jeli jsme s Jirkou a Evkou & Kubou a Market do New Yorku na týden. Měli jsme v plánu Manhatten, Sochu svobody, a vůbec všechno... Bylo to tak úžasné a romantické! Sid byl něžný, pozorný a vášnivý...
Pokaždé, když jsme se hádali, připomínala jsem si tento zážitek a věřila, že to bude všechno zase zpátky. Když se narodila Miley, bylo všechno snad ještě krásnější... Byl úžasný otec. Dva roky na to se narodil Jimmy. To ještě šlo. Ale když se po 5 letech narodil Alek a 2 roky po něm Sophie, šlo to nějak z kopce. Snažil se to zvládat, a zpočátku mu to i šlo, ale... nefungovalo to. Šasto jsme se hádali a jednou jsem dokonce spala jednu noc v hotelu. Teď už to bylo lepší... Vždycky utekl na trénink a nechal mě s dětmi samotnou. Nelíbilo se mi, že to takhle řeší, ale bylo to lepší, než se s ním hádat...
Z myšlenek mě vytrhl Kuba, který se právě pral s Market a Jirka s Evou se jim smáli.
„Nechci sušenku!“ křičela Market se smíchem.
„Ale dej sí!“ přemlouval ji Kuba a spíše se s ní mazlil než pral.
Musela jsem se smát. O takové situace u nás dříve taky nebyla nouze.
Klaply domovní dveře. Všichni se otočili po zvuku.
„Že bych špatně zavřela?“ šeptla jsem a šla se podívat.
Sid se vrátil, ale bez Jimmyho.
„Ahoj,“ usmál se a stál tam jako zkoprnělý s rukama za zády.
„Ahoj. Kde je Jimmy?“
„Ech... Zůstal ještě na stadionu, chtěl se trochu protáhnout na ledě.“
„Ty ne?“
„No... Nějak mě to přešlo, než jsme tam dojeli.“
„Aha.“
A zase bylo ticho. Nesnášela jsem to. Dříve jsem nevěděla, co mu říct dřív, a teď... ticho.
„Něco jsem ti přinesl,“ usmál se.
Vytáhl zpoza zad nádhernou kytici. Bylo v ní alespoň 30 růží!
Vydechla jsem a nevěřícně se na něj podívala.
„Promiň, že jsem dělal to... No, že jsem utíkal. Nechtěl jsem tě v tom takhle nechávat, ale... Jé, Kubo! Ahoj! Nevěděl jsem, že přijedete...“
„Páni,“ vydechla za mnou Market.
Nevrle jsem se otočila.
„Musíte být vážně všude?“
Všichni čtyři se zatvářili nejnevinněji, jak uměli, a stáhli se zpátky do kuchyně.
S očima zalitýma slzami jsem došla k Sidovi a dlouze ho políbila.
„Mě to taky mrzí. Ale pokud to už nebudeš dělat...“
„Slibuju.“
„Jůůů, mami! Budeš jako Šípková Růženka!“
Sophie běžela k nám a hladila květy růží. Spokojeně jsem se usmála, vzala je Sidovi a dala je do velké vázy v obýváku. Zarazila jsem se. Pozorovaly mě při tom 4 páry zvědavých očí. Otočila jsem se a usmála jsem se na ně. Rychle se snažili dělat, jakože nic.
„Ahoj ve spolek!“
„Tati?“ zvedla oči od knížky Miley. „Co ty tady tak brzo?“
Obdařil ji přísným pohledem, ale oči se mu hnedka znovu rozzářily při pohledu na sušenky.
„Mmm, ani nevím, že jsme kupovali sušenky.“
Usmála jsem se na něj.
Co už. Nebudu mu brát potěšení. S chutí se do jedné zakousl.
PeopleSTAR (3 hodnocení)
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva