Záhadný číšník

Trávit jarní prázdniny v Itálii není tak špatné. Zjistila Elena, brzy po prijezdu. Její první den vypadal zcela normálně. Dopoledne lyžovala na zasněženém kopci. Na oběd si, spolu s rodiči, sedla do menší pizzerie. Dala si pizzu margarita a horkou čokoládu. Když čekala na pizzu, všimla si Elena sympatického číšníka. Chvíli jo pozorovala do doby, kdy si toho číšník všiml. Rychle odvratila pohled, ale bylo pozdě. Číšník se usmál a prošel kolem Eleny. Lehce se dotkl svým ramenem, jejího ramene. Elena se lehce zachvěla. Přejel ji lehký mráz po zádech a naskočila husí kůže.
Když Elena dojedla, zvedla se a šla na záchod. Po cestě však uklouzla po kluske zemi. Čekala tvrdý dopad, ale kupodivu nic. Zastavila se kousek před studenou podlahou. Když otocila hlavu, spatřila číšníka, jak ji drží kolem pasu. Mile se usmíval. Elena cítila, jak rudne. ,,Snad jste si neublížila. " řekl číšník. ,,Ne, jsem v pořádku, děkuju. " odpověděla Elena. Když se postavila usmála se na číšníka. Ten ji úsměv oplacet nemusel, jelikož se usmíval po celou dobu. Chvíli se na sebe dívali, ale pak přišli Eleny rodiče. Elena číšníkovi znovu poděkovala a rozloučila se.
Další den Elena přesvědčila rodiče, aby šli do stejné pizzerie. Když vešla dovnitř. Číšník tam nebyl. Anglicky se dorozumnela s číšnicí a zeptala se jí kde číšník je. Ovsem odpověď ji zmátla. ,,Promiňte, ale nikdo takový tu včera ani jindy nebyl. " Elena byla zmatena. Když se otočila, stal tam číšník. Došla k němu a zeptala se ho co to znamená. Číšník ji chytil za ruku a šel s ní do chodby. Tam ji vše vysvětlil.,, Víš, já nejsem jako ty. Chci říct, že jsem duch. Pracoval jsem tu a pomáhal tak otci ještě když se tu oteviralo, ale jednou o pauze jsem si jel zalyžovat, když mě zavalila lavina. Nepřežil jsem. Ale jako duch, mohu žít tady. Kde jsem vyrůstal." Elena pocitila, že ji říká pravdu. Ale nebála se. Má kamaráda ducha.
Po zbytek prázdnin v Itálii, se Elena každý den zastavila v pizzerii za jejím "kamaradem". Povídali si o všem. O jeho životě. O tom, jak se žije v Čechách. A vůbec si nepřipadala, jako kdyby mluvila s duchem. Ovšem, scházeli se na opuštěných místech, kde moc lidí nechodilo. Aby nebylo divné, že si mluví pro sebe.