Povídky
Nemohla jsem jít k němu domu, nemohla jsem to pozvání přijmout. Chtěla jsem s ním být, chtěla jsem s ním úplně všechno, být kdekoliv, dělat cokoliv. Kromě u "něj" doma. Věděla jsem, že to není správné. Věděla jsem to od začátku. Ale bylo to tak silné...Setkali jsme ...
Podruhé vstupuji na tenký led politické satiry. Ale stejně jako u povídky (J)Elita, jde tak trochu o paralelní svět, který se naší realitě jen proklatě podobá.Matouš Hejkal vchází do televizního studia. Přípravy k natáčení jsou v plném proudu. Sem tam pobíhají ...
Byl jen jedním z mnoha, stejný jako všichni ostatní. Dostal se mi ale i tak trochu pod kůži. Ale ne tím, že byl jako ostatní. Tím, že se snažil být jako já, snažil se ze sebe dělat jiného než jsou ti ostatní, ale já to nepoznala hned, že je to jen hra ... že to není sku...
Zase jsme spolu skončili na zadním sedadle jeho auta, nechtěla jsem, aby vůbec přijel ... věděla jsem, že to bude zas jen a jen horší, pak "to" až se s ním budu loučit, s každou další společně prožitou sekundou jsem věděla, že je to on, na koho tak hladově neskutečně dl...
Díval se mi do očí a hladil mne při tom po vlasech, já chvílemi oči přivírala a on lehce foukal do mých víček, přejížděl mi konečky prstů po krku, po páteři a já se cítila jak v sedmém nebi .... Věděl , že nechci nic uspěchat, že si ty nádherné chvíle chci vychutnáv...
“Milenec se zeptal: Jak si přeješ, abych se tě dotýkal? Milenka odpověděla:Chtěla bych, aby ses mě dotýkal tak, jakobys zítra měl odjet někam velice, velice daleko a chtěl by sis pamatovat každý kousek mého těla, jemnost mé pleti, všechna zákoutí a křivky mého t...
Když lidi potřebují někam odcestovat a mají doma čtyřnohého člena domácnosti, jemuž místo, kam lidi míří, není příznivě nakloněno, nastává problém. Kam s ním? Tuto otázku už kdysi dávno řešil Jan Neruda ve fejetonu o starém slamníku. Jenomže mezi slamníkem a psem je pod...
Jednoho dne se vrátíšStál jsem u nové kazatelny, na zarostlých loukách u Rozprechtického rybníka, na místě kde se nám minulý týden ztratila na procházce náš miláček liška Mína, o kterou jsme se odmalinka starali, když jí mámu přejelo auto. Mrzlo, až praštělo a noční...
Rád se někdy procházím v dešti. Nesmí to ovšem být lijavec, který člověka srazí na zem. Stačí když obloha trochu pláče a trochu se směje. Potkávám lidi a říkám si „třeba se také rádi prochází v tom nečase, máme tedy něco společného, cosi nás spojuje v tom osamoceném svě...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva