
POVÍDKY příběhy nejen o lásce a přátelství
Celý den jsem z něj neodtrhla oči. I on mě většinu času pozoroval. Já absolutně nevnímala žádného z učitelů a sledovala každý jeho pohyb. O přestávkách jsem si zapisovala do deníku a nechala ho s klukama. Ještě nikdo nejistil, že spolu chodíme. „Jessico!“drbla do mě Len...
„Docela mě tou svou vědomostí o mě samotné děsíš.“přiznala jsem. Pousmál se. „Řekni mi, pravý důvod, proč tohle všechno děláš.“řekl. „Co?“nechápala jsem. „Vyhýbáš se lidem a řežeš se. Nemluvíš ani s vlastní mámou.“řekl. „Řekla jsem ti ten důvod.“odpověděla jsem. „Ne. Ne...
Cestou domů jsem přemýšlela nad tím, co mi Josh řekl. Nebylo by tak špatný se s ním zpřátelit. Je celkem fajn a poslouchá... Došla jsem domů a pro mou smůlu se rodiče zase hádali. Ignorovala jsem je a zalezla si do pokoje. Pustila jsem si mou oblíbenou hudbu úplně nahla...
"Jessico!"volal na mě, ale já ho ignorovala. Utíkala jsem od něj pryč. Proč mi to udělal? Že já jsem kdy někomu vůbec věřila!!! Nikdy jsem si s ním neměla nic začínat! Od té doby, co se tohle stalo jsem nevěřila nikomu... Opravdu nikomu... Bála jsem se někomu věřit....
,,A pak ti zůstane jen sestra." ,,Cože?" ,,Jen ona. Nikdo jiný, na nikoho se už nebudeš moci obrátit.",,Ale proč?",,Protože žiješ v tomhle světě, nemáš na výběr.",,Nemám na výběr? Nerozumím tomu.",,Tak vydrž. Za pár let to pochopíš.",,Ale, co...
Nevěř andělům, pro jejich tváře, buď na straně démonů. Vědí, jaký je svět. Jaký to je pocit? Stát u propasti a hledět do jejích hlubokých štěrbin.Přitom otázka je jednoduchá a jednoznačná; žít či nežít. Udělat krok vpřed a spadnout níž, do toho osudn...
Stála jsem tam před ním a sledovala každý jeho pohyb, protože jakákoliv nepatrnost by se mohla objevit a já bych se okamžitě bránila; to mi bylo jasné. Pořád jsme mlčeli a on si mě prohlížel. „Máš pravdu, Rosallie,“promluvil a já sebou trhla. „Proč?“vyhrkla jsem a snaži...
Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem viděl. Byla tak překrásná a nevinná… Vlasy měla krásné blond barvy a oči měla safírové… Bylo to něco neuvěřitelného. Něco, co nikdo jiný snad nikdy nezažil. Ve vlasech měla přenádhernou čelenku z perel různých barev, které působily oprav...
„Luci,“usmála jsem se, když jsem viděla, jak má ručky na okně a upřeně sleduje dešťové kapky. „Mami, co jsou kapky?“zeptala se. „Tuhle pohádku už znáš,“zasmála jsem se potichu. „Ale já ji mám ráda! Řekni mi ji ještě jednou!“zaprosila a upřela svá velká modrá očka na mě....
TOP autoři v sekci povídky
za poslední měsíc