Povídky
1. Seděla u toho potoka a v ruce svírala krk kytary. Ztrácela se v myšlenkách a v hlavě se jí přehrávala určitá píseň. Píseň, kterou jí zpíval a hrál jediný člověk. Člověk, kterého milovala. Pohodila hlavou a blonďaté vlasy, které jí spadaly do půli zad, se rozhoupa...
Milovala jsem ho… Ale to je nyní minulost. Teď, když se na něj podívám, je mi zle. Nenávidím ho za to, co mi tenkrát provedl. Co mi prováděl… Využíval mě ve svůj prospěch a já tím pádem zaostávala; udělal si ze mě služku. Ale teď je vše jiné… Karta se obrátila a nyní má...
Byla šťastná… Tak moc, ale… Její bolest nikdo nechápal. A proto byla sama… Schovávala se před světem a snažila se vyhýbat kruté realitě. Sluchátka na uších, tužka v ruce a sešit před sebou. Nejraději tvořila příběhy, ve kterých byla i část její duše; velká část. Vkládal...
Opuštěná houpačka u vody. To bylo vše, co po ní zbylo. Jediné, co mi zbylo po ní… Déšť mi smáčel vlasy a rty. Kapky, jež vypadaly jako perly, smývaly jemné dřevo houpačky a mě se v očích leskly slzy. Bývala tak šťastná… Tohle místo pro ni bylo útočiště a teď? Teď je to ...
Déšť. To byl důvod, proč jsem chtěla ven. Venku panovala silná bouře a já i přesto chtěla ven. Vůně deště, hudba a já. Všichni už si zvykli, že chodím jen tak ven do deště; nic mi v tom nezabrání. Popadla jsem svůj MP3 přehrávač se sluchátky a klíče. Nazula jsem si boty...
Stála tam a vlasy jí vlály ve větru. Pozorovala překrásný západ slunce a snažila se být šťastná, ale i tak plakala… Po tvářích se jí kutálely slzy jako perly a vzpomínky jí nenechaly, aby se aspoň jedinkrát usmála… Nedokázala to zastavit; ten proud myšlenek, který ji ni...
1.Divokost. To bylo to, co jí vyzařovalo z očí. Rezavé vlasy jí zářily jako ohnivé plameny a její bledě modré oči vynikaly. Tvář poseta pihami byla chladná, ale ona chlad necítila. Kabát, který měla na sobě byl stejné barvy jako její oči. V té závěji bílého sněhu pů...
Seděla tam; na té houpačce. Rusé vlasy jí lehce vlály ve větru společně s jejími bílými šaty. Koukala před sebe a nepromluvila; ani jedno slovo, prostě nic. Jen tak se lehce pohupovala a mlčela. Chtěl jsem jít blíž, ale něco mi v tom bránilo. Nějaká zvláštní síla… Nechá...
Najednou mi bylo jedno, že jsem zabila nevinné děvčátko. Byla jsem ráda, že ta trhavá bolest ustala; že jsem se nakrmila. Pustila jsem její nehybné tělo a zamyslela se. Co s ní udělám? Nemůžu přece tady jen tak nechat mrtvolu… Zadívala jsem se na oblohu a vtom mi došlo,...
TOP autoři v sekci povídky
za poslední měsíc
za poslední měsíc
 |
| ||||
 |
| ||||
| |
| ||||
 |
| ||||
 |
| ||||
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva