Přihlásit se  |  Zaregistrovat
cz Česká republika  / 
dnes má svátek:
Otmar (1)
Logo
ADOPTIVNÍ MATKA
<>
icon před 6 hod. icon 0x icon 23x
Naše adoptivní matka s námi s bratrem celý život jednala, jako bychom byli přítěž. Přesto jsem jí každý rok vozil k narozeninám květiny. Až dnes jsem pochopil proč a co všechno mi tajila.
Cesta k Gwendolyninu domu mi připadala nekonečná. Na sedadle spolujezdce ležela kytice bílých lilií jako tichá prosba o odpuštění. Můj bratr Grant se mi ráno vysmál.
„Ty tam opravdu chceš jet? V den jejích narozenin?“
„Je to žena, která nás adoptovala, Grante. Něco by to přece mělo znamenat.“

Dětství bez vřelosti
Byli jsme tříletí, když si nás Gwendolyn s Raymondem vzali domů. Řekli nám, že nás biologická matka opustila a nikdy se nevrátila. Ta věta ve mně zůstala jako ledový kamínek.
Raymond nám dával všechno, co dokázal. Seděl v první řadě na každém vystoupení, tleskal nejhlasitěji a opakoval: „Vy jste celý můj svět, kluci.“ Gwendolyn nám naopak připomínala, že bychom bez ní „hnili v dětském domově“. Grant se naučil mlčet. Já jsem se naučil omlouvat.
Když nám bylo deset, Raymond zemřel a dům zešedl. Na maturitu Gwendolyn nepřišla. „Jste dospělí, Wesleyi. Už za vás nenesu odpovědnost.“ Vybudovali jsme si tedy život sami. Grant se stal inženýrem, já designérem. Gwendolyn volala dvakrát do roka, aby nám připomněla své „oběti“.

Slova za dveřmi kuchyně
V den jejích šedesátin jsem přesto přijel s liliemi a dárkem. Dveře byly odemčené. Tiše jsem vešel, zul si boty, jak mě to učila, a z kuchyně jsem uslyšel dva hlasy. Jeden patřil Gwendolyn, druhý její matce, babičce Opal.
„Pořád nic netuší, mami. Uplynulo dvacet let a oni věří každému slovu, které jsem jim řekla.“
Opal chvíli mlčela. Pak tiše řekla: „Ta ženská je pořád naživu, Gwen. A ty dopisy v krabici pod schody tě jednoho dne dožene.“
Něco ve mně prasklo. Vešel jsem do kuchyně s kyticí v ruce. „Jaké dopisy?“
Gwendolyn zbledla. Poprvé v životě jsem ji neviděl křičet. Nedokázala ze sebe vypravit ani slovo. Opal se zvedla od stolu, unaveně se na mě podívala a řekla: „Měla jsem ti to říct už dávno, chlapče.“

Pravda v krabici pod schody
Krabici jsme našli přesně tam, kde Opal řekla. Byly v ní desítky dopisů a pohlednic adresovaných Grantovi a mně. Psala je naše biologická matka. Nikdy nás neopustila. Byla vážně nemocná a nějakou dobu se nemohla o nás postarat. Když se zotavila, vydala se nás hledat a Gwendolyn s Raymondem už byli naši noví rodiče. Prosila, aby nám mohla alespoň psát. Raymond o těch dopisech nejspíš nikdy nevěděl. Gwendolyn je schovala a vymyslela příběh o opuštění, aby nás měla jen pro sebe a mohla nám dlouho předhazovat, co všechno jsme jí dluželi.
Seděl jsem na podlaze v předsíni s dopisy v klíně a třásly se mi ruce. Gwendolyn stála ve dveřích a šeptala, že se bála, že nás ztratí. Zeptal jsem se jí, jak to, že se bála ztratit děti, ke kterým se celý život chovala jako k hostům na vyhnání. Neodpověděla.
Lilie jsem nechal ležet na kuchyňské lince. Dárek jsem si vzal zpátky. Odjel jsem s krabicí na sedadle spolujezdce, tam, kde ještě před hodinou ležely květiny.

Konečně doma
Granta jsem zavolal ještě z auta. Dlouho mlčel a pak řekl jen: „Přijedu k tobě.“ Celou noc jsme četli. V posledním dopise byla adresa a telefonní číslo. Po týdnu váhání jsme zavolali.
Ozvala se žena s nejistým hlasem. Když jsem řekl svoje jméno, dlouho nebylo slyšet nic než dech. Pak zašeptala: „Wesley? Čekala jsem na vás dvacet let.“
Dnes se s ní s Grantem vídáme pravidelně. Nahrazuje nám ztracené roky ne slovy, ale tím, že je prostě s námi. S Gwendolyn jsem nepřerušil kontakt úplně, ale už se před ní neomlouvám. Ten ledový kamínek, který jsem v sobě nosil od dětství, konečně roztál.
Pravda bolela, ale vrátila nám to nejdůležitější: věděli jsme, že nás nikdo neopustil. Byli jsme celou dobu chtění. Zdroj Facebook - Životní příběhy
PeopleSTAR (0 hodnocení)
básničky 1056
citáty 2846
vtipy 2891
zpovědi 0
videa 0
blog 849
povídky 430
Další příspěvky autora
O KOUZELNÍKU ELIÁŠI
V podkroví starého domu na okraji městečka Jasmínkov stál malý pokojík se šikmým...

POROD U KLÁŠTERNÍCH DVEŘÍ
Z vašich příběhů - Porod u klášterních dveří Dobrý den, posílám jednu úsměvnou p...

ROZPUŠTĚNÝ NÁHRDELNÍK Z OLOMOUCE
Souprava Praha–Olomouc, druhá třída, uličkové místo u okna. Bylo pondělí, půl se...

TOPlist TOPlist
Stránky PeopleLovePeople používají soubory cookie. (Další informace).