Berlínský zápisník Dora Kaprálová

5. 2. 2013
Dnes je pondělí. To znamená den plný aktivity. Ale mohla by být
zrovna tak sobota podvečer a vyšlo by to nastejno. E. leží druhý
týden v horečkách, má zánět ucha, teď už i spojivek, F. pokašlává,
smrká a ze spánku přede takový ten srandovní sen, co se obyčejně
zdává malým holkám s ucpaným nosem, běhací sen, podle pohybů
a mlaskání snad i dobrodružný. Já sama jsem mezi vařením čajů
a předčítáním dětských knih zažila jen jeden jediný nákup v řeznictví.
Ale i krátká cesta do masny a zpět může být tichým dobrodružstvím,
meditací. Tak ji vstříc blížící se půlnoci zaznamenávám:
Je jeden muž. A je to náš berlínský řezník. Chodím k němu často
jen tak, na čumendu. Nabízí mně plecko a kotletu. Chodí tam hodně
dělňasů. Je hodný. Pozoruju jeho tlusté, masité prsty, jak jezdí po
pipině masa. Říká se tomu pipina masa, ach, jak se tomu vlastně
říká? Was wollen Sie? ptá se mě německy, česky on neumí. A já že
nejsem Ruska? A proč mám teda na sobě kožich, he? No to je dlouhá
historie, ty kokotku, odpovídám mu jako obyčejně, to je po jedné
mrtvé, ty řezníčku detektive, řezníček a detektiv, to tu ještě nebylo.
Polka taky dobrý, vysmívá se mi dál ta hodná mlátička. A zase se
usmívá, jelítko boží. Maso je tam hnusné, sedí na něm mouchy, je to
typická DDR-masna ve vymydlené čtvrti Berlína, co brzy zkrachuje.
Nechci maso, říkám, chci, abys mě rozkrájel, hlupáčku… Echt? To je
mně ovšem eklhaft, říká i dnes zlomyslně. No ano, přiznávám, i mně
je ta představa odporná. Tak nic, zapomeňte na to, tak prosím tři
párky. A když se venku nikdo nedívá, poskládám ty uzeniny jako
vždy způsobně symetricky vedle nejbližší popelnice, pro pejsky
a krysy. Dětem koupím lepší, bez namletých much, u nás v domě,
v bioladen. Zpátky se dnes z masny prodírám mezi policejními
antony a davem demonstrantů. Bojují proti zrušení squatů, samé
bubny a tlampače, tleskání, jedno srdce, jeden dav. Děsivý, agresivní
průvod přestárlých levičáckých veganů, militantních ovesňáků,
maskulinní nejistoty, femininní prázdnoty, třetí generace hipíků
s kreditkami v kapse. Jen já jsem mezi všemi těmi zůstala klidnou,
netleskala jsem a netančila, nebušila do bubínků, nekřičela, pevně
se země nohama dotýkala, a bylo mi i v únorovém dešti lehce. Náš
berlínský řezník je pracant, nikdy by s tupým davem alternativců
nešel. Musím tu historku říct před spaním muži, až dohraje level.
O řezňovi řezňáckém.