Ve vlaku

Zase mě čeká jedna cesta ze školy domů. Nudná, dlouhá cesta vlakem. Vlakem, kde jediné kupéčko není volné. V tom úplně prvním seděl nějaký kluk. Byl sám a četl si knihu, tam snad budu mít dost klidu, abych se mohla prospat.
„Můžu?“ zeptala jsem se, aniž bych sundala sluchátka z uší.
„Jo, jasně, kam jedeš?“ odpověděl a odložil knihu. Sakra, tak tady se nevyspím.
„Cože?“ (nechtěla jsem být nezdvořilá a ani se nezajímat o to, co říkal).
„Kam jedeš?“
„Jo ták. Domů.“ Započala jsem tajemnou konverzaci. Proč by o mně měl něco vědět?
Dál se neptal. Jen seděl a dlouze se na mě díval. Chvílemi jsem měla pocit, že mi jeho upřený pohled vypálí díry do trička.
„Není to trochu nezdvořilé, dívat se mi celou dobu do výstřihu?“ Snažila jsem se mu naznačit, že mi to očumování fakt není příjemné.
Neodpověděl. Jen se pousmál a naklonil se ke mně. Jeho rty byly tak blízko, že jsem cítila jeho dech. Snažil se rozpustit moje ledové srdce? Povedlo se mu to ve chvíli, kdy se přiblížil ještě víc a políbil mě. Jeho vlhkým, něžným rtům jsem ihned podlehla. Jeho doteky mě naprosto omráčily, takže jsem se ani nebránila, když mě začal pomalu svlékat. Pomohla jsem i jemu vysvobodit se z oblečení. Položil mě na měkkou sedačku a pomalu do mě vnikl. Splynuli jsme s houpavými pohyby vlaku a oddávali se vášni prostupující našimi těly. Přirážel stále rychleji a něžně mě kousal do krku. Náhle mým tělem projela ostrá vlna slasti. Ve stejném okamžiku se zhroutil na mé tělo. Po chvilce se beze slova zvedl a oblékl.
„Už vystupuji, jezdím tímhle vlakem každý týden,“ řekl, když odcházel z kupéčka. Když stál na nástupišti, krátce se na mě ještě podíval a pak odešel. Nemůžu se dočkat na další cestu ze školy!